Bohoslužby 15.10.2006
farář Jaromír Strádal starší
Text : 1.Paralipomenon 22:19
Milost a milosrdenství tvá, Hospodine, láska tvá, Pane Ježíši Kriste, i dary tvého Ducha svatého, plné moci a síly, nechť jsou a zůstávají se všechněmi, a také i s námi. Amen.
Milí bratři a sestry,
to slovo, kterému dnes máme naslouchat, je zapsáno v knize Paralipomenon. A to v první knize Paralipomenon a tam uslyšíme ve 22.kapitole verš 19.
"Nyní tedy, vydejte se srdcem svým a duší svou hledání Hospodina svého Boha."
Amen.
A ještě k tomu, milí bratři a sestry, přidáme dva verše z téže kapitoly, 12. a 13., abychom ještě to slovo, které jsme tady slyšeli, které chceme, aby nám zůstalo v paměti - tedy "vydejte se hledat Hospodina, celým srdcem na celou duší.
No a předchází tomu také toto slovo - to je modlitba Davidova za svého syna:
"A dejž tobě Hospodin rozum a moudrost a ustanoviž tě nad Izraelem, abys ostříhal Zákona Hospodina, Boha svého. A tehdy se ti šťastně povede, když ostříhati a činiti budeš ustanovení a soudy, kteréž přikázal Hospodin skrze Mojžíše. Posilni se a zmocni, neboj se a nic se nelekej."
Takto to máme před sebou teď tato slova Písma svatého a nejdříve asi bych měl říct, jak je to s tou knihou Paralipomenon, viďte, jak jsem se k ní dostal. - No přichystal jsem se na setkání - před týdnem jsme byli v Bruntále, v našem předchozím působišti, a k té knize Paralipomenon jsem se dostal tak, že někdo za mnou přišel, abych připravil nějaké výklady právě na tuto knihu. No a já jsem si vzpomněl, že když jsme byli ještě v Bruntále - před 40 lety, že jsme na tu knihu padli - někdo to tam napověděl, že bychom měli knihu Paralipomenon probírat, to že nikdy neslyšeli, tak jsem začal číst. No a teď teda jsem si říkal, že když už jsem v tom rozečtený, tak že vám z toho také pokusím se povědět, jak je to přece jenom zvláštní kniha - Paralipomenon.
Možná - když jsem byl jako kluk, tak nám říkávali naši starší hoši: "To ani moc nečti ty Paralipomenon, tam jsou samý seznamy a jména a rodokmeny." A tak asi mnohým zůstala - myslím, že asi taky jste to tak slýchali, jim zůstala tato kniha zavřena. No a já jsem byl trochu nějakým způsobem přinucen, abych ji otevřel a tak jsem se prokousal těmi rodokmeny a těmi jmény a tak. A říkal jsem si přitom - a to je to první poselství z dneška: Někteří říkají - Tak co z těch jmen my máme ? Kdybychom nic jiného neměli - jakože se nás to moc nedotýká, že jo, abychom věděli, kolik generací se vystřídalo. Tenkráte dávno až do dneška. A Jediný Bůh ! A to z toho zaznívá. Prarodiče, prarodiče, prarodiče a vnuci a vnoučata, atd…….A jediný BŮH! Tolik lidí, tolik jmen. Některá povstala, některá zapadla. To je první poselství té knihy Paralipomenom. Tedy kdyby nic jiného z toho nebylo, tak teda toto, prosím, slyšme: Tolik generací, tolika století, tisíciletí a jediný Bůh ! "Já jsem Hospodin, Bůh Váš, který vás vyvedl ze země egyptské, z domu služby." Jediný…
No a to druhé, co je potřeba, abychom si také připomněli na tomto místě, je situace v jaké se pak další kapitoly odehrávají.
První postavou nebo hlavní postavou v těchto kapitolách je David - král. Je to s ním trochu zvláštní, s tím Davidem, a vůbec s námi lidmi. Také i s tím Davidem dohromady - Dělal si svoje věci, jako my si děláme svoje věci. A svalujeme to na Hospodina, že to On chce, a že nám v tom dokonce žehná.
Tak co oni dělali? Hrozné věci. Když David chtěl postavit chrám, Pán Bůh mu říkal: "Milej zlatej, ty nebudeš stavět chrám pro mě. Máš ruce plné krve a mnoho jsi bojoval." A teď oni před tím vám, než toto slyšeli od Pána Boha, prožívali jiné skutečnosti. Oni dokonce jsou modlitby chvály, které říkají: "Pán Bůh nás provází, to On nám dává sílu, my bychom to nedokázali takhle postavit."
Teď také jsem nedávno slyšel, jeden pán - se ho ptali v rozhlase, jako jak to s ním je a on říkal: "To a to jsem získal - díky Bohu". A já nevím, co to bylo za člověka, nevím, jak to myslel. Pán Bůh ví a on ví, jak co získal a teď má. Ale on řekl: "Díky Bohu!" Je to možné takhle, abychom říkali co chvíli, něco se stane nebo podaří se mně, abych řekl: "Díky Bohu"? Když na mnoha těch věcech vlastně konám já sám ? Anebo ještě s někým, s kým se domluvím?
No a to byla jejich tíseň. Tedy bojovali, válčili, kořistili, otročili. Teda oni neotročili, sbírali otroky. Nebo zajatce a z nich si dělali otroky. Bylo to děsné. A přitom řekli, že to tak Pán Bůh chtěl. No a teď přijde rozhodující chvíle. A to je, myslím, dobře, abychom slyšeli z té knihy Paralipomenon - co se stalo z Davidem. David nashromáždil úžasné bohatství. Mohl si postavit překrásný palác královský, služebnictva nabrat si - ten na to, ten na to, každý něco koná. A teď najednou taková zvláštní věc přijde mu na mysl, jakoby trochu svědomí se probudilo: "Tak já bydlím v takovém krásném paláci, tolik mám služebnictva - a Pán Bůh ? My pro něj máme jenom stánek !?! Je pravda, je tam desatero Božích přikázání a slibuje, že tam je přítomen, ale je to jenom stánek ! Nějaké ty závěsy, kortýny a jak je to možné ?
A tak se vám ten David rozhodl, společně také s ostatními, že tedy postaví chrám. Pánu Bohu chrám. Aby tam přebýval. A teď tam je vypočítáno, co všecko sehnali. Kolik bohatství všelijakého. Dělníky, co otroků sehnali, tesaře, truhláře, kameníky, kováky. Prostě na všecko možné byli - zlatotepce - na všechno možné byli řemeslníci. A těch peněz, drahokamů, zlata, stříbra a drahé dříví začali vozit, shánět. A teď říkali: "Tak postavíme chrám Pánu Bohu."
No a teď je ta otázka z Písma, která se nám taky tak vrací. Pán Bůh říká na víc místech nám lidem : "Vy jste to ode mě slyšeli, že chci, abyste mně postavili chrám ? Od té doby , co jsem vás vyvedl z Egypta, já jsem byl s vámi v tom stánku. Ale tam jsme se setkávali ! A teď vy chcete postavit mně domek, abych já tam bydlel ? Vždyť nebesa nebes mě neobsahují!" Natož potom chrám. - No, samozřejmě plný bohatství - víte, jak teďka chodíme po chrámech dívat se. Já nevím - k Vítovi a já nevím, kam všude. Po světě, že jo, jsou obrovské chrámy.
A teďka ty křesťanské, chtěly být ještě mohutnější, aby se vyrovnaly pohanským chrámům. To oni také chtěli : NESROVNATELNÝ CHRÁM POSTAVÍME! Takový nikde nebyl, takový bohatství… -žádný pohanský chrám si nemůže dovolit, žádný pohanský bůh si nemůže dovolit. Je to Hospodinův stánek.
Ale Pán Bůh jim říká: "Ale to já jsem od vás nežádal. Já jsem od vás žádal, abychom se setkávali. Někde - jako v modlitebně na Žižkově. Nic zlata, nic bohatství. To bohatství je v tom, že je Pán přítomen. Však víte, oni, když přicházeli do toho stánku, tam nechodili jenom tak, aby tady udělali nějakou slávu, já nevím, všelijaké ovace, mnoho řečí nadělali. Oni přišli zmlknout a naslouchat, co jim Hospodin říká. A to je cena, kterou nám Pán Bůh dává.
Takže potom v pozdějších dobách, když Pán Ježíš přišel a oni také se doptávali, lidé, jak teda to je s námi a jak je to s tebou, Pane Bože, tak on říká: "Poslechněte, kde se dva nebo tři sejdete v mém jménu, tam já jsem uprostřed vás. A na to nepotřebujete žádný chrám. Žádný zlato, žádný obrazy, žádný sochy a kdoví jakou slávu. Přijďte a poslechněte!" Toto je další takové poselství z tohoto místa, které nám kniha Paralipomenon připomíná.
No, ale musíme dál. Nakonec z toho chrámu, však to znáte, nezůstalo nic. Však jim Pán Bůh říká : Pokud budete věrní, no tak je to všechno v pořádku. Poslušní - všecko v pořádku. Jak jsme to četli před chvilkou z toho čtení, z Pavla Timoteovi. Ale jakmile zklamete, chrám vás nezachrání. No a k tomu došlo, chrám byl rozbit a teďka člověk sleduje - já jsem tam nebyl nikdy v Jeruzálemě, tak nevím, ale vyprávějí lidi a na obrázcích to je napsáno - jak tam zůstala zeď - "zeď nářků". Tak z tej slávy, kterou oni chtěli postavit Pánu Bohu, aby tam bydlel, zbyla zeď nářků. Ještě jeden mi povídal, když takhle jsme o tom mluvili, o těchhletěch věcech - říkal, no jo, vždyť někdy to děláme tak, že Pána Boha chceme dát do muzea, aby se lidi chodili dívat. - Podívejte se, takhle On vypadá, tohleto je, takhle je přítomen. Anebo do zoologické zahrady. Říkáme - Pán Bůh je živý. Tak teda tam uděláme nějakou klec a tam bude Pán Bůh a lidi se budou koukat na něj, jak je tu živý Bůh mezi námi. A víte, jak je to naprosto jinak.
No a teďka v těchhletěch místech, - tom vám je ta kniha Paralipomenon v tom zvláštní, - já když jsem před těmi 40 lety se na to chystal, abych vykládal, tak jsem si tak říkal při tom čtení, - Jako když někdo hledá, já nevím - poklad - a teď ho nemůže najít - rýžuje v potoce, zlato aby nějaké našel, a nikde nic, samej šutr, samej šutr. - A najednou se vám něco objeví. - A to je v té knize takhle pomalu. Čtete, čtete - člověk si říká, co z toho ? - A najednou vám padne právě takové slovo, jako my dnes máme před sebou : "Hledejte Hospodina, celým srdcem svým a celou duší svou." Prostinké slovo. Žádná filosofie mezi tím není, každý tomu může rozumět, co nám Pán Bůh nabízí. A toto teda je to zvláštní, co kniha Paralipomenon přináší a takových míst je víc. Kdybyste měli moji Bibli před sebou, tak byste viděli, jak tam mám takové ty, kde Pán Bůh vystupuje, mám zatrženy vždycky žlutě. To se to tam jen žlutí. Co chvilku takový drahokam, jako tam je z Boží strany pověděný nám lidem, no a to nám kniha Paralipomenon přináší.
Ale jo, proč ne....:-)