K á z á n í : (2.část)
To je jenom jeden z příkladů z toho, co jsme minule pojmenovali, že je dva - dvě roviny naší zaprodanosti jsou sex a peníze. Tím jsme tak krmený, s tím se tak těžce musíme vyrovnávat.
Dnes k tomu chceme přidat další slůvko : "Ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak odín jako jedna z nich…"
Nerad, ale musím se nabourávat znovu do módních návrhářů a návrhářek, a prodejců všeho možného zboží a výrobců všeho zboží - když tohle vezmete a začnete o tom přemýšlet, zjistíte, jak daleko jsme se dostali. Ukažte mi někoho z nich, kdo ještě si může dovolit, aby tím, co dělá, oslavoval Boha. Aby umožňoval těm, kdo si budou kupovat jeho výrobky, že se vejdou do toho nároku Pavlova : Svým tělem oslavujte Boha !
Chodit v burce ? Zahaleny v sukni podobné taláru - je to oslava Boha, když všechno zůstane schováno ?
Někteří říkají, nasyceni smilstvem Evropsko-americkým : No, vono to je eště přitažlivější, než když vidíš všechno. Protože to všechno už jsme dávno viděli… ale kdo ví, co se skrývá pod tím závojem ??? = Oni ti Arabíci jsou zřejmě eště prefíkanější, než my…
No, není tohle hrůza ? A přece, tohle je něco, co si asi těžko zakážeme. Budu se bránit, když mi někdo řekne : Tak to nám to chceš všechno zošklivit a zakázat, nic si nesmíme užít, z ničeho nesmíme mít radost ? Nesmím se líbit nikomu ? NAOPAK !! Je to příkazem. Máš se líbit. Máš být jako krásná květinka. Máš být jako krásný, ztepilý cedr, či dub v našich krajinách, nebo smrk nebo něco takového. Má být radost pohledět na tebe. Ale tak, aby to zřetelně vedlo ty, kdo se podívají a ty, kdo zakusí, kdo se s tebou setkají, k tomu, aby chválili Boha, jaké dobré stvoření a krásné stvoření udělal a jak ho dobře živí a sytí.
Pojďme se bavit o tom, jak tohle udělat prakticky. Už jsem to předem shodil, že zkusit si dát střih a míru a něco takového, že úplně nefunguje. Že skutečně to asi musí jít člověk od člověka v jednotlivých situacích a že jsme na to uboze sami, zoufale sami. O co se můžeme opřít ? Který žurnál si vzít, abych se vešel ? - Podle koho se mám opičit, abych tady zapadl ? - "…Mámo, upleť mi dlouhý svetr, ať je ze mě evangelík….."tradovalo se ještě před pár lety mezi mládeží. Protože zrovna frčelo to, že se nosily dlouhé, vytahané svetry a pokud možno ne dlouho prané… Za nás se chodilo bosky a v riflích otrhaných…Jiná kultura zas přinese něco jiného, jiné společenství řekne : Když nemáš kravatu, nebo motýla, tak prostě nepatříš, neděláš čest Pánu Bohu. Tohle všechno si můžeme přebrat a na všem něco je.
Ale jak najít někoho, s kým se poradím ? Jak to vypadá, jak mě asi vidí Bůh ???
Je to asi divné, aby člověk řekl : Vem si kterýkoli módní časopis, "všechno je dovoleno…" Ohlédni se po kom chceš, ze své třídy nebo ze svého zaměstnání. A řekni si : Takhle bych chtěla taky vypadat…nebo takhle bych chtěl vypadat….
Ale nezůstaň u toho ! Pak vezmi do rukou Bibli a aspoň stejný čas, jako jsi listovala tím magazínem, tak listuj a čti Bibli. Ono to bude těžké a nebude tomu rozumět…Ale dělej to. Až tohle uděláš, tak aspoň dvojnásobný čas na kolena a k modlitbě. Buďto sám, nebo ještě s někým. Jestli se tohle může líbit Bohu.??
Protože o to jde. Všechno ostatní shoří. Nic nezůstane. Ale to, jestli jsme byli Pánu Bohu k chvále a slávě, to zůstává. A na to se nás bude ptát především.
A pak se vám začne ukazovat : Jestli je tolik podstatné, co mám na sobě, anebo co mám v sobě ??? Jestli, když ráno nestíhám, je důležitější se upravit a nalíčit a navonět, abych byl příjemný pro druhé ? Nebo je důležitější, abych ráno vzdal chválu Stvořiteli a uvědomil si, že jsem jeho dítě a jeho kvítko ? A že pro Něj chci tady být a hrát !
Ono to spolu souvisí. Odpuzovat svým zevnějškem, svým chováním a chtít být Pánu Bohu ke slávě - No, jde to ? - Jistě i to má své místo. ale má to jenom své místo a neplatí to obecně.
Achab a Šalomoun - ti dva králové, úspěšní nám kladou otázky : Nemůžeme dost dobře uhnout nároku Eliášovu : Zaprodal ses ! Množství peněz, které otočíme ve svém běžném životě, je mnohonásobně vyšší než měly generace před námi. A je mnohonásobně vyšší, než má většina ostatních lidí na této zemi. Tohle si připomínejme denně. Denně. Tu odpovědnost prostě neseme. Jakým způsobem jsme naložili s penězi, které máme ? - Ale ty peníze jsou pořád jenom tím nejhmatatelnějším obrazem. Samy o sobě taky, jak se říká moudře, peníze - budou nebo nebudou a my nebudem ?? - Ne, říká se : "Peníze budou a my nebudem." Ale ono možná bude trochu jinak, že ani ty peníze nebudou, až my nebudem, protože "tam" se potom měří všechno jinak. Ale ono to měření "odtamtud" proniká a má pronikat už do našeho života. A peníze nám mají sloužit a ne vládnout.
Ale pořád jsou jenom tím obrazem, který nám připomíná všechno ostatní svěřenství, které od Boha máme. Naše zdraví, třeba. Jak a proč pečujeme o své zdraví, o své tělo. Zřícenina - Bohu k slávě ? - O kterou se všichni musejí jenom starat - je to dobré ? Ale na druhou stranu člověk, který všechen čas a síly a peníze věnuje tomu, aby se vybudoval a aby vypadal před lidmi a aby byl soběstačný a samostatný ? A největší strach a nervy má, že jednou se mu něco přihodí a bude si muset nechat od někoho posloužit… Je to v pořádku ? = Jakou cenu platíme za svůj dobrý pocit, za to, že nás lidi berou, za to, že nevyčníváme ? Za to, že máme viditelný úspěch ? Za to, že užíváme pohodlí, výdobytků vědy, techniky ? - Jakou cenu za to platíme ? Nežijeme tak trochu s falší ? Nevoděj nás tak trochu za nos ? - Teď před Vánocemi se protrhl pytel : "Půjčíme vám peníze !"… - Vyznávám se, že jsem málem sprostě jednoho takového člověka odbyl v telefonu, protože mě opravdu vytočil, když mně začal nabízet, jestli nepotřebuju půjčku - a volá na služební telefon do farního sboru ČCE. - Tak, to vám povyprávím někdy jindy, co jsem mu nabízel já namísto toho…
Co je krásné ? Co je moderní ? Co je v mých očích a v mých pocitech žádoucí ? Co je žádoucí a dobré na mně a co na těch druhých ? Co očekávám od nich ? Samozřejmě, že se to vyvíjí a posunuje hlavně pod tlakem většiny. Tam, kde je nejvíc peněz, ti si nejvíc můžou dovolit a ti to ovládají. Ale někdy ne. Zejména mezi mladými se prostě hledají alternativní podoby života. A tam naopak ten, co nemá nic a žije s nejmenšími nároky, je "King", jak se říká. Protože to dokáže a ustojí to - a všem se vysměje. Když mu dají něco drahého, tak to ostentativně zničí, protože "..o ty vaše prachy nestojím !..." Tak dávají najevo nám, generacím předchozím, uhranutým tím, že něco máme, (dřív jsme nemohli) že toho hodně smíme (dřív jsme nesměli), že nejsou inkviziční komise, může se říkat všechno, může se dělat všechno… - Zdalipak si to jenom nenamlouváme ?
A teď otázka poslední : Máme něco, co by bylo stálého, trvalého ? Jak kdysi se říkávalo "objektivního", stále platného ? Pro tyhle otázky praktické : Co na sebe ? Jak se chovat ? Jak vystupovat ? Co si koupit - nekoupit ? Kde pracovat ? Za co utrácet ? - Je něco stálého, co by se neměnilo ?
Nebo spíš máme hledat, abychom nacházeli, jaká je konkrétní reálná Boží vůle pro mě dnes ? A pro ty moje peníze a moje síly a moje schopnosti. Ale aby to bylo od Boha.
Máme různé tradice v naší církvi, unionované, českobratrské, která se hlásí ke čtyřem proudům, čtyřem vyznáním : K Českým bratrům, k Jednotě Bratrské, luterské reformaci a ženevské Kalvínově reformaci. A k tomu, co z nich vyrostlo. - Troufám si tvrdit, že ty prvé dvě, ty starší, jsou opomíjeny a jsou Popelky. - Holt neměly zatím tolik šancí, aby rozvinuly své bohatství a své příspěvky. = Kterou z těch tradic bereme ? - Namátkou : Broučky ? = "Ty, ty, ty, neposlušný Broučku ! Pána Boha poslouchat, to je to nejdůležitější. A Jemu se líbit. A Jemu se modlit a zpínat ručičky…
Anebo : Husitské revoluční hnutí : "Nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme…!" A ukažme celé Evropě, natož pak světu, že u nás je ten správný kořen a my si to uhájíme… !
Nebo : Tiší v zemi : Zhnusení násilím a krveprolitím, upozorňující, že ten náš Král je tichý, na oslu přijíždějící, který jako Beránek sám sebe obětoval ? Moc o nich slyšet nebylo, zalezli někam do ústraní… Byli pak něco platní okolnímu světu ?
Nebo - "slavné tradice" : I ten Masaryk byl párkrát v kostele a to byl první prezident. I když sám říkal, že s žádnou církví moc nechce nic mít. Ale církve se o něj perou a jsou to ty naše "slavné dobré tradice…" = K němu se budeme hlásit ?
Nebo slavná doba naší politické opozice, našeho disidentství ? - Byli hrdinní lidé, kteří si nezadali s režimem, když všichni už plácali, jak se mávalo a mávali, jak se ukazovalo… = Kterou z těch tradic myslíte, že bychom mohli a měli vytahovat, hlásit se k ní a prosazovat ji ? Nebo uděláme církevní New Age = zamícháme to všechno ???
Chceme se dnes po bohoslužbách (zvu vás k tomu) bavit nejenom "po kázání o kázání", ale hlavně o možných úpravách, přestavbách našich sborových prostor. Tohle se toho také týká. Budeme rozmařilí, nebo budeme uškrcení ve své šetrnosti a spořivosti. Máme zlé svědomí, když investujeme, protože víme, že by to bylo potřeba jinde ? Nebo si obhájíme investici, že to je přece pro dobrou věc a ne pro naše zpovykaná, pohodlná těla a proto, abychom se mohli vytahovat, že máme něco novějšího a hezčího, než druzí ? Kam až ? A odkud, kde se má začít ? Nestačí to, co máme a jak máme ? Nemáme všechny peníze, které se nám dostanou do ruky poslat do Afriky, aby tam měli aspoň na čem sedět ? Na druhou stranu - proč my bychom to měli dělat, když přijedeme jinam a tam vidíme, že mají málem zlaté kliky, nebo ne, velice účelně a efektivně zařízené sborové prostory pro různé formy sborové práce. Asi to bude znamenat, že se také podíváme do svého obýváku a do své kuchyně a do své špajzky, protože s tím to souvisí. Pořád nad námi bude viset to Eliášovo ošklivé, požehnané, ale ošklivé požehnané slovo :
"Našel jsem tě, protože ses zaprodal a činíš to, co je zlé v Hospodinových očích !"
Svatý Bože, prosíme Tě, pokorně, jako Šalomoun Tě kdysi prosil, o moudrost. Abychom uměli rozsuzovat, co je dobré, co je stálé. Abychom uměli rozpoznávat Tvou moc a Tvoje dary a abychom za ně Tě chválili a především jimi Tě chválili. Ty můžeš dát víc, než my pomyslíme. Už to, že smíme takhle uvažovat, je Tvůj dobrý dar. Chválíme Tě za to. AMEN.