Žižkov, 12.listopadu 2006 22.neděle po sv.Trojici - d ě t s k á

Píseň : 680 "Nás zavolal jsi, Pane"
Vstup : 2.Korintským 6:2 (Hesla JB - neděle míru !!!)
"Hle, nyní je čas příhodný, nyní je čas spásy"
Píseň : 607 "Bůh je náš Pán a Král"
Modlitba
Píseň : 638 "Díky za toto krásné ráno"
Čtení : Žalm 119:9-16 (presbyter)
Píseň : 119,5-8 "Mládenec jak svou cestu očistí ?"
Kázání : Lukáš 16:19-31 (29) "O jedné zdravé závislosti"
Píseň : 119,1-4 "Blahoslavení lidé čistých cest"
Oznámení : (presbyter)
Píseň : "Chválu vzdejte, vyzpívejte Hospodinu, Králi" (kapela !!!)
Přímluvná modlitba + Otče náš:
Poslání : Matouš 22:34-40
Požehnání : Žalm 121:5-8
"Hospodin strážce tvůj, Hospodin zastínění tvé, tobě po pravici. Nebudeť bíti na tě slunce ve dne ani měsíc v noci.
Hospodin ostříhati tě bude ode všeho zlého, ostříhati bude duše tvé.
Hospodin ostříhati tě bude, když vycházeti i vcházeti budeš, od tohoto času až na věky."
Píseň : 446 "Moudrosti poklad z nebe je Slovo Boží nám"
------------------------------------------------------------------------------------------------
Čtení : Žalm 119:9-16
9 Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova.
10 Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých přikázání.
11 Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit.
12 Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
13 Mé rty budou vypravovat o všech soudech tvých úst.
14 Veselím se z cesty tvých svědectví více než ze všeho jmění.
15 O tvých ustanoveních přemýšlím, na zřeteli mám tvé stezky.
16 Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo.
Text : Lukáš 16:19-31 (29)
19 Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval.
20 U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů,
21 a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo se stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy.
22 I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben.
23 A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara.
24 Tu zvolal: `Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.´
25 Abraham řekl: `Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš.
26 A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo - i kdyby chtěl, nemůže odtud k vám ani překročit od vás k nám.´
27 Řekl: `Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu,
28 neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.´
29 Ale Abraham mu odpověděl: `Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!´
30 On řekl: `Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.´
31 Řekl mu: `Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.´"
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
K á z á n í :
"V jednom městě žili dva muži…jeden bohatý a druhý chudý. A jednou se přihodilo, že přišel k tomu bohatýmu host (napovídají děti..). A co dál ? - A chtěl, aby mu dal něco k jídlu. - A co dál ? Co mu dal k jídlu ten bohatý ? - Chudý měl ovečku a on mu ji udělal k jídlu. Co dál ? - "No to je ale darebák, to je lumpárna. S takovým chlapem je potřeba zatočit." - A co bylo dál ? - "Ty jsi ten muž !" - Tenhle příběh přece vyprávěl prorok Nátan králi Davidovi. A král David byl spravedlivý král. A tak ho to právem rozčílilo - který že darebák mohl udělat takovouhle lumpárnu ? - Že sebral jednu jedinou milovanou ovečku svému chudému sousedovi, když sám jich měl plné stádo a tam mu bylo líto šáhnout. A na to mu prorok musel říct : Ale, králi, tenhle příběh je o tobě ! Ten bohatý člověk jsi ty ! A ten chudák - to je třeba ten milý Uriáš, kterému ty jsi vzal tu jeho jedinou milovanou ovečku - jeho ženu. A nechals ho kvůli tomu zabít.
To byl příběh, který jsme spolu vyprávěli posledně, když jsme tady měli s dětmi společně bohoslužby. "V jednom městě byli dva muži…" My jsme potom s dospělými mezitím vyprávěli velmi podobný příběh. Zase to začínalo stejně : V jednom městě žili dva muži. Jeden z nich byl král a druhý byl jeho soused. Král toho měl… ale zrovna si usmyslel, nebo někdo mu poradil, že ta vinice, co je nejblíž k jeho královskému paláci - tam by byla krásná zelinářská zahrada. Něco moderního. Pěstovat nějaké víno, tradičně, jako to dělali naši otcové a praotcové … Ale zelí teďka - to frčí ! To jde na odbyt. A to je zdravé ! - Uděláme tam zelinářskou zahradu. A tak se král poníží a jde za tím chudým sousedem a řekne mu : Prosím tě, jak bych tak rád tady si udělal zelinářskou zahradu - prodej mně tu vinici. Ten človíček se nezaradoval, že mu král nabízí hory-doly. Že mu nabízí lepší pozemky, někde jinde. A ten mu řekne : Pane králi, nezlobte se, ale tohle - i kdyby to bylo jakékoliv - ale tohle jsem zdědil po svém otci a po svém dědovi. A málem bych řekl : Přísahou jsem se zavázal, že na téhle roli budu pracovat. Tu nikomu nemohu dát. A koneckonců, tuším, že to tak je už od samotného Hospodina ustanoveno. Že On nám tuhle zemi dal a On nám řekl, abychom na ní pracovali a žili. A i když se nám nebude dařit, abychom po nějakém čase - oni to měli vyměřeno na půl století, padesátý rok = léto milostivé - abychom to všechno vrátili zpátky. Aby ten, co něco pokazil, mohl zase začínat znovu. Pane králi, nezlobte se, ale neprodám.
A král se rozč… - ne, nerozčilil. Král - Achab se jmenoval - on byl slušný, řekněme. Byl to dobrý politik. Ale tady nějak prostě selhaly jeho nástroje. On šel s dobrou k tomu sousedovi. Říká mu: Dej mi to, půjč mě to, já ti dám něco lepšího. A když ho odmítl, tak zůstal schlíplý a smutný a nebyla s ním řeč. A tu se tam objevila - jeho žena (napovídají opět děti…) - Ráchelko, ty to krásně znáš, to se mi líbí. - A jestlipak někdo ještě víte, jak se jmenovala, děcka, tak jeho žena ? - Je to takové krásné, zvukomalebné slovo. - To si zapamatujte. Hele Metůdku, až budeš chtít někdy - někdo tě strašně rozčílí a budeš mu chtít vynadat, tak mu řekni : Ty seš ale - teď to jméno ?? - Ty seš ale Jezábel !! Tak se jmenovala - Jezábel. To vám byla ale….šikovná královna…Já jsem chtěl říct něco ošklivýho, ale pak jsem si to rozmyslel. To vám byla šikovná královna. Ona toho tolik uměla zařídit a zajistit. Řekla tomu králi : Králi, neboj se, nestarej se, nebuď smutný. Já to zařídím. Já ti tu vinici dám. Dám ti to, po čem toužíš !
No - ta vedla řeči jenom, že ? - Ne, ona to opravdu dokázala. A docela brzy. Ale - za jakou cenu !! A zase za králem Achabem přijde někdo, kdo mu vyřizuje něco od Boha. A když, Zuzko, někdo vyřizuje něco od Boha, tak je to kdo ? - Anděl. Ano. Buď, že má nějaké poselství, to je ten posel. A nebo ? - Když si zavolá Pán Bůh nějakého člověka a lidi ho poznávají jako člověka, tak se říká, že to je ? - PROROK. Prorok. Takovýhle prorok, jeden z nejznámějších, prorok Eliáš, ten přijde za tím Achabem a ten mu to právě říká. Stejně jako tomu Davidovi : Ale tohleto je lumpárna ! - A král Achab - holt musel přijmout.
No jo, tak to už máme podruhé : "V jednom městě žili dva muži…jeden bohatý a jeden chudý." + Poslouchali jste dnešní evangelijní čtení ? - Do třetice. Když je v Bibli něco třikrát, tak to znamená, že už to je důkladně důležité a závažné. Do třetice dnes ten příběh začal : "V jednom městě žili dva muži…jeden - bohatý a jeden - chudý." Tihle dva bydleli zase hrozně těsně vedle sebe. Nemohli se neznat. Museli… Ten bohatý musel chodit kolem toho chudáka. Ale nějak si na to musel zvyknout a přijmout - to tak je normální, samozřejmé - nějak se mu nepovedl ten život nebo něco takového - Co já s ním mám společného ? Co já s ním mám společného ? - Cizí člověk. Ale přece nemohl nevidět, že ten chudák u jeho dvěří potřebuje pomoci. Že má hlad. Že touží, tam je napsáno, aby se aspoň drobeček k němu dostal, který upadne ze stolu. - Děcka, hodně drobíte, když jíte ? Jo ? - Tak si představte, až zase mamka řekne : Podívej se, co tady pod tebou je…Tak si představte, že aspoň to chtěl ten človíček přijít a sesbírat ty drobky a tím se najíst. - Ani to mu nedali. Přišla služebná, zametla to tam a hodila to do koše….Ani to mu nedali. Nebo to dala nějakými zvířeti možná tehdy ještě.
No, není tohle drastické ? Není to kruté od toho člověka ? A copak tam nebyli kolem jiní lidi, kteří by mu řekli : Prosím tě, vzpamatuj se, tenhle člověk potřebuje ? - Kdo ví ? Asi i ti ostatní už si na to zvykli a řekli si : Holt - někomu je dáno, někomu je přáno…. Holt někomu …. Co my s tím naděláme ? - A kdybych pomohl tomuhle jednomu, tak určitě nepomůžu všem. Když pomůžu jednomu, za chvilku tady mám celé hejno takových, který by chtěli a mně samotnému by nakonec nezbylo…Jé, takových řečí a výmluv je, tolik a moc.
Tak to jsem chtěl připomenout, děcka. Vezměte si doma Bibli - nebo máte ji někdo tady - Bibli ? - Nemáme Bibli. Aha, tak to se na to ještě podíváme. Ale vezměte doma a řekněte : Ještě jednou si tyhle tři příběhy chceme najít a povyprávět a přečíst. Protože to je opravdu podezřelé. Když v Bibli najdeme něco třikrát, tak bychom to neměli přehlédnout. - "V jednom městě žili dva muži - jeden bohatý a jeden chudý…." - Kdo jsem já ? Kdo jsem já ? Komu říká Pán Ježíš ten příběh ? Zkuste tam zjistit v tom okolí, komu to říkal a já vám dám takovou myšlenku jako podezřelou : Já mám ten pocit, že musíme dát pozor, jestli náhodou, když tohle čteme, nejsme taky jedni z těch, co stojí nebo sedí kolem Pána Ježíše a jestli tenhle příběh nevypráví on taky mně ? Jestli ho nevypráví nám ? Jestli jsme si taky nezvykli na to, že to je prostě normální a že s tím nic neuděláme, když někdo touží po tom aspoň trošičku z toho, co já užívám, aby měl. A my už to umíme nějak zkousnout, nějak to zvládnout, že prostě to nějak nejde a že má asi smůlu.
Když to ten bohatý člověk zjistil, on na to přišel, ono mu to došlo, - kdepak byl ? - (děti napovídají…) Ve vězení ? - No, dá se to tak říci, nedalo se odtamtud utéci. Ale ještě lépe to tam je popsáno. Kdepak byl ten bohatý člověk, když na to přišel, když mu to došlo ? Když pozdvihl své oči a vidí toho chudáka, jak je v nádheře a v pokoji a v nekonečném dostatku - Tam je napsáno, že byl v PEKLE. Ten bohatý - byl v pekle ! Ale předtím ještě - co s ním udělali ? Předtím on zemřel a lidi ho vzali a pohřbili. To si tam všimněte, dospělí, v tom příběhu, to tam je velmi zajímavý a závažný moment. Když zemřel Lazar, tak ten snad nemá ani nikoho, kdo by ho pohřbil. Ale za ním přijdou andělé a odnesou ho do náruče Abrahamovy. Do lůna Abrahamova, kraličtí řeknou. To znamená, ten člověk se dostal někam mnohem dál, než my lidi dokážeme domyslet. Ale ten bohatý - toho náležitě vzali a zřejmě se slávou a s bohatstvím ho pohřbili. Přece to, že ho pohřbili - ta jeho cesta vedla - v Bibli máme tohle slovo, musíme se s ním poprat. - DO PEKLA.
Vy znáte peklo, že jo ? - Co je to peklo, Metůdku ? - Když se pečou ňáký buchty - ano, tak se peklo. Výborně. - A kdyby tam strčili místo buchty tebe, tak bys viděl, jaký je peklo, když je strašný vedro, když to tam člověka úplně usmaží a on nemůže nic - to takhle jedna paní sušila kočku v mikrovlnce - to znáte, že jo ? To musela udělat peklo. - Anebo pizzu taky, jo, jo, jo. - Jenže ta pizza a ty buchty, ty jsou na to udělaný, těm to prospěje. Jenže my, lidi, nejsme udělaný na to, abychom se dostali do pece nebo do pekla, takže nás to zničí !! A někdy to trvá hodně dlouho. - Tak to je něco o tom pekle. Když je člověk někde, kde ho to ničí, kde ho to trýzní, kde ho to mučí… Hele, Metudku - už tě někdy někdo vzal a třeba ti kroutil ruku ? - Ne ? - Ty máš hodný sestřičky, to rád slyším. Tak třeba - Už se ti stalo, že sis šáhnul na kamna, horká ? - Taky ne. Že třeba - tak co bychom vymysleli… Už tě bolely zuby ? - Ty nemáš zuby takový, aby tě bolely ještě, viď ? - Tak co bychom vymysleli takového, aby sis to mohl představit ? - Pomožte mně, prosím vás ! Potřebujem najít něco, co Metudek zažil, že ho to trápilo, bolelo. - Bříško tě bolelo ? - Taky ne. Naplácali mu. - Naplácali mu, to by bylo takový, no, to není ono. - Tak ne, on je šťastnej, spokojenej, tomu nevysvětlím, Metůdkovi, prostě. Ale vy ostatní, prosím vás, vy si tam něco dosaďte, když vás něco trápí, trýzní. Taková bolest zubů, to je to správný, nebo dna, když člověka bere, nebo záda ho bolí, nebo hlava ho bolí. A teďka ono to je nekonečné, jako když vás utahujou, jo…. To ve středověku znali, když někoho mučili, tak vzali ten šroub a teď to přitahovali, přitahovali - a když už si člověk na to zvyknul na tu bolest, tak mu zase ještě přidali trošičku… Tak něco takového - to jsou všechno obrazy pekla. Ono to vypadá nenápadně ze začátku - droga, ta to umí krásně. Absťáky, kocoviny - to jsou pekla. Toho se nedá zbavit. To je čím dál tím horší. Člověk to přeplácne, ještě znovu zase se dostane trošičku, aby se nadechl jako nad vodu - ale zase se začne topit. Topit - když člověk nemůže dejchat - to je vono….Tak to je kus pekla.
Tam byl ten bohatý. To pro nás není tak důležitý v tomhle příběhu. My chceme slyšet, co se doslechl. On byl docela hodný ten člověk asi, protože myslel na svoje bližní. Měl je rád, protože, když sám se dozvěděl, že s ním to je zlý, že si nepomůže, tak si vzpomněl a řekl : Tak pošli Lazara aspoň do toho mého domu. Tam mám své bratry. A ti to taky nevědí, co já jsem nevěděl, jak to jednou skončí. Tak aspoň jim pošli toho Lazara, ať vidí, jak to dopadne. Ať nepřehlížejí toho, koho mají vedle sebe.
Tady je kupodivu, jak Abrahám, který je tam jaksi zástupnou postavou za Hospodina, odpoví - To nemá smysl. Konečně, já už jsem to dávno udělal. Já už jsem mnohokrát poslal své svědky se svým Slovem, aby to vyřídili. "Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají !" - Děcka, tohle si zkusíme zapamatovat, jo ? "Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají !" Pojďte to zkusit říct se mnou. My si to pak na náboženství vysvětlíme, co to bude znamenat, ale teď si to chceme jenom pamatovat. "Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají !""Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají !"
A teď vám dám úkol : Abyste přemýšleli, koho posloucháte. A teď nemyslím rádio a gramofon a televizi. Ale posloucháte v tom smyslu, když vám něco řekne, jdi a tohle udělej, tak koho poslechnete. No ale nejeno, ty taky. Přemýšlejte si o tom, já se vás na to za chvíli zeptám, jo ? - Protože se teď chci obrátit k vám ostatním. Ale dřív ještě vás poprosím : Máte v rukou papíry ? Já jsem si pro vás přinesl písničku, která bude nová a která nás naučí, abychom si nemuseli tolik pamatovat, co jsme dneska četli. Připomene nám to podstatné. Ta písnička, co má číslo 14. A má napsáno - Ráchelko ? - "Hospodine, králů Králi." - Zase znovu se nám to vrací, zase jedna z těch písní, která vyznává Hospodina jako nejvyššího Pána.
…..
"Hospodine, králů Králi, nepomine sláva tvá. Stále plyne mezi námi, cíl nemine láska tvá.
Ref: Ty jsi náš svatý Pán, Otec, Syn, Svatý Duch, ty jsi náš mocný Král, náš věčný Bůh.
Milujeme tvoje řády, na každý den dobré jsou. Přežijeme všechny pády, když vírou půjdem za tebou. + Ref. Ty jsi náš svatý Pán… …..