"Hospodine, králů Králi, nepomine sláva tvá. Stále plyne mezi námi, cíl nemine láska tvá.
Ref: Ty jsi náš svatý Pán, Otec, Syn, Svatý Duch, ty jsi náš mocný Král, náš věčný Bůh.
Milujeme tvoje řády, na každý den dobré jsou. Přežijeme všechny pády, když vírou půjdem za tebou. + Ref. Ty jsi náš svatý Pán… …..
A teď kousíček pro vás dříve narozené, než jsou děti, pro nás dospělé :

Když jsem se předtím ptal, jestli s sebou máte Bibli tady v kostele, jestli bychom si tam mohli něco najít, tak jsem tím nechtěl provokovat, ani dráždit. Nebývá to zvykem v našich kostelích, abychom s sebou nosili Bible. Už takhle máme tři zpěvníky a ještě papír a padá nám to z rukou a nemáme si to kam odložit. Nebýváme na to zařízeni. Možná to je škoda, že by se to technicky zvládnout dalo, abychom měli, kam si odložit zpěvníky a bible a přitom nezabírali místo tomu, kdo sedí přede mnou. My máme ty židle volné tady mezi sebou, to je dobré, ale když jsou lavice, tak je to horší.
Ale možná by bylo dobré, abychom i do toho kostela brali s sebou Bibli - protože kde jinde ? Já vám chci teď vyprávět takový příběh - trošičku barevný, který se ale týká nás a který bude o nás.
Když jsme zpívali : "Milujeme tvoje řády, na každý den dobré jsou, přežijeme všechny pády, když s vírou půjdem za tebou" - tak mám za to, že to "milujeme" je to správné slovo. Že vystihuje a dobře pomáhá představit si, co se tím myslí. Nejde jenom o to se něco naučit. Nejde jenom o to odpovídat správně na otázky. Jde o to milovat. A tak je to i s tou naší Biblí. Říkává se, že ti protestanti, evangelíci jsou lidem knihy, lidem Bible. Ale nevím, jestli už to není minulost. Možná, že bychom měli na tohle se soustředit a hledat zase, kde máme své Bible a s nimi nějak jinak žít a nějak jinak pracovat.
Když jsem vyzdvihl to slovo "Majíť Mojžíše a proroky, ať je poslouchají !" - tak to jinak přeloženo znamená pro nás - Mají svou Bibli. Bibli, skrze kterou Pán Bůh zaslíbil, že bude promlouvat. Někteří tvrdí, jako Martin Luther, že výlučně skrze Bibli, že není jiný zdroj poznání Boha dokonce. Jiní říkají, že to je jeden ze zdrojů a že jsou i jiné a že jsou prorocká slova a vidění a sny a tak dále. Přeberte si to. Nerozhodl bych to. Sám se kloním k tomu, že Písmo je jedním jistě zaslíbeným a požehnaným zdrojem. To ostatní můžeme mít s otazníkem, ale o Bibli to víme jistě. Pán Bůh zaslíbil, že skrze Písmo, skze příběhy, skrze Zákon, který tam je, bude promlouvat. A to podobenství Ježíšovo o boháči a Lazarovi nám to velmi, velmi důrazně připomíná. "Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají !" - Jinak se to přeříkává : "Čtěte Bibli, tam to všechno je. - Seďte doma na židli, čtěte Bibli, tam to všechno je…" zpívá Voskovec s Werichem .
A teď jsme zpívali v té písni, že "MILUJEME" Boží řády. - Jak se to u mě projevuje, že miluju Boží řády ? A teď už trošku toho malování o tom našem milování :
Zarazilo mě to slůvko a začal jsem si představovat, jak to je s těmi našimi láskami a jak se to projevuje. Ono už také to milování není vždycky totéž. Bývá to někdy hodně "cool" - tak je to moderní. To znamená užít, využít, ale hlavně se nevázat. Je tohle nebezpečí i pro náš vztah k Písmu, pro náš vztah k Boží vůli ?
A tak jsem si začal mapovat, jak to je s láskami a říkal jsem : Jsou některé takzvané "platonické lásky": Člověk někoho obdivuje, vzhlíží k němu, dá si jeho fotografii nebo velký plakát doma do rámečku nebo přímo na zeď, málem se k němu modlí, každý večer k němu vzhlíží a krásně se mu usíná pod plakátem té vysněné star - ale je pro něj nedosažitelný, nikdy se vlastně nepotkají, zná toho člověka jenom z televize, či z filmu, či z obrázků. = Tak mají někteří lidé Boží slovo = návštěvu bohoslužeb, čtení Bible, kázání - jako velmi vzácnou sváteční věc, od které si třeba hodně slibují, která jim zpravidla má pomoci udělat lepší atmosféru, zlepšit jejich Vánoce či jiné slavnostní chvíle. Tak i jejich Bible má doma čestné místo za vitrínou, je vzácná, v kůži vázaná, byla hodně drahá, se zlatou ořízkou a vytahuje se jenom při těch skutečně nejslavnostnějších příležitostech. - Je to pěkné a hosté to obdivují - jenom je ta kniha asi zbytečně tlustá - protože čte se z ní maximálně jedna či dvě stránky - stále tytéž - O tom jak Hospodin je můj pastýř, a o tom, jak se narodil Ježíšek... .
A pak jsou třeba horoucí, planoucí, vášnivé vztahy, zamilovaní až po uši - ti, co nevidí, neslyší, nic jiného je nezajímá - chtějí být jenom pořád spolu a co nejblíže a moci se jeden druhého dotýkat a dělat jeden druhému pomyšlení. A ti chtějí také jeden druhého co nejvíce poznat - do všech detailů, do všech zákoutí, pořád by si jenom povídali a chtějí všechno vědět, celou minulost a všechny sny do budoucnosti a chtějí slyšet vyjádřeno všechno, jak to ten druhý teď právě prožívá a také moc touží to sami tomu druhému povědět - až se z toho někdy překřikují a mluví jeden přes druhého a moc se neposlouchají - a to už taky není dobře.
Když to takhle vypadá mezi člověkem a Bohem, pak potkáte člověka, který svou vlastní Bibli nosí pořád s sebou. Všude - i do školy, a na kluziště a na záchod - chce ji mít prostě pořád u sebe. Nemůže bez ní být. A co chvíli ji otevírá a čte v ní a hledá odpovědi na své otázky. Málem, když chce zjistit, v kolik mu jede devítka, tak se nepodívá na sloupek na jízdní řád, ale otevře Bibli a hledá, jestli by tam nenašel, v kolik mu jede ta tramvaj. Hledá odpovědi na své otázky, které mu cestou životem vyskakují. Ta Bible podle toho pak vypadá - přesto, že ji má obalenou, drží již jenom díky tomu obalu a je celá ochmataná a taková zašlá a počmáraná - je na ní prostě vidět, že je velmi často používána a že už toho hodně viděla a hodně zcestovala… Byla i na táboře, byla i u moře v cizině, byla v zimě na horách, mrzla někde v batohu (ale třeba byla i dobře zabalena v nejteplejším svetru - aby jí, milované, nebylo zima…) - ale ty dírky v některých listech ty jsou určitě propálené od jiskérek z táboráků - ani tam nesměla chybět.
Mám ještě pokračovat dál a malovat další alegorie lásky k Bohu a k Jeho Slovu ? - Asi si to raději dokončete sami - ať máte konečně po zbytek dne Páně co dělat - přemýšlejte si, vzpomínejte si, vyprávějte si, zapisujte si - Co a jak jste zažili a slyšeli o Bibli a o Božím Slovu, jak se to obé potkává - a nebo taky ne…
Když jsem říkal, že jsme označováni za "Lid knihy" - bylo by to málo. Bylo by to zase špatně. Bylo by dobré, aby o nás lidé mohli říkat, že jsme LID VÍRY !! Ale ten se bez té Knihy dost dobře neobejde. Neboť ta víra roste z poznání. Roste ze setkání s Bohem. Roste s každodenním kontaktem. Roste s tím, že smíme vyznávat, že milujeme Boha.
- Jakpak milujeme člověka, s kterým jsme se už 14 dní neviděli, nepromluvili, přestože žijeme ve společném bytě ?
Znal jsem taky jednoho, který měl takovou bibli - nebyla to Bible, byl to jízdní řád, nosil modrou uniformu a měl to taky pěkně ošahané. A možná byste našli ještě další, kteří mají podobné pomůcky pro život. A jsou někteří, kteří to mají v popisu práce. Možná bychom se také měli ptát, jak to mají bohoslovci, teologové - konečně máme je dnes tady - jak oni to mají se svou Biblí ? Když to mají jako povinnost, jako práci, když je z toho zkoušejí a dostávají za to známky - Dá se ještě milovat ta Bible ? A mít ji jako potěšení ?
Milujeme tvoje řády… To slovíčko "MILUJEME" dnes si odnesme a rozjímejme o něm. Nejenom, jak milujeme druhé lidi, jak milujeme Hospodina, ale tak jak milujeme Jeho Slovo, jak s ním zacházíme.
Pojďme teď ještě jednou zazpívat tu dnešní novou písničku : "Hospodine, králů Králi…Milujeme tvoje řády, na každý den dobré jsou, přežijeme všechny pády, když vírou půjdem za tebou…"
k tomu ty Bible velmi moc potřebujeme !! - Nechci se ptát, kolik Biblí dnes mělo to štěstí, že mohly přijít také sem na bohoslužby - asi se zbytečně stydíme, že by tu překážely, nebo že by tomu snad nerozuměly, co se tady děje ? Nebo že by nám do toho moc mluvily ??? - Ale kde jinde by měly být víc, než tady ?? Kde jinde bychom se jimi měli zabývat víc než právě v kostele ?
Pojďme ještě jednou zpívat tu novou píseň Králi králů : "..Milujeme Tvoje řády, na každý den dobré jsou…"