Vypravěč : Děti ještě chvíli zmateně popocházely po nároží a stále znovu nevěřícně probíraly, co se jim to vlastně před chvílí přihodilo. Téměř hned se domluvily, že něco takového by jen stěží mohly vyprávět a proto bude raději lépe, když o svém zážitku před ostatními raději pomlčí. Dohodly se také, že hned příštího dne věc znovu pořádně prozkoumají , ale pro jistotu si sebou každý vezme nějaký dárek, aby si nepřipadaly tak uboze vedle těch zvláštních mudrců od východu. Problém bude, jaký dárek vlastně přinést. Shodly se pouze v tom, že by to mělo být něco, co je pro ně obzvláště důležité. Jde přece o královské dítě! Nakonec připustily, že donesou něco ze svých vzácností, i když si nedokázaly představit,k čemu takovému Božímu miminu bude třeba fotoaparát, kytara nebo MP3. Ale kdo ví, co když se přeci jen můžou hodit i v nadčasovém pásmu. Rozběhly se tedy domů a rozhodně měly o čem přemýšlet.
Ale ani nebeské zástupy spolu se svatou rodinou nezůstaly po setkání s dětmi zcela v klidu. Podívejme se, jak to tam po úprku dětí vypadalo:
Anděl Umuriel "Opravdu nevím, Serafieli, co jsem řekl, tak špatného, když jsem děti vyzval, aby přinesli něco opravdu vzácného. Vždyť je to pro ně pocta poklonit se Ježíšovi a něco mu dát!"
Andílek Serafínek (nešťastně): "To je právě to, co se ti, Umuriel, snažím celou dobu vysvětlit…. Oni nevědí, že něco vzácného mají. Oni si připadají chudí a bezvýznamní!"
Josef (pohoršlivě): "Jak chudí a bezvýznamní? A co tohle všechno kolem? To má být snad znamením toho, jak bezvýznamně a ztraceně se lidi před slavením narození Božího syna cítí?"
Osel velmi souhlasí
Archanděl Gabriel (rozpačitě a váhavě) "No, ano, tak nějak. Copak jsi neviděl, jak se ty děti cítily trapně , když jsi je pozval dál, aby se poklonili Ježíši a darovali mu něco velmi vzácného? Nevědí, že právě ony sami jsou pro Boha vzácní a že vlastně kvůli nim se toto podivuhodné divadlo odehrává. Jen doufejme, že jim zvědavost nedovolí se nevrátit a budeme moci napravit to tvé neslavné zvěstování, Umurieli. "
Marie (obrátí se opatrně k Serafielovi a nesouhlasně vrtí)
"Nemyslím si, že by Umuriel něco pokazil. Věřím, že se děti opravdu vrátí a ještě nás překvapí..."
(Náhle ji přeruší zaťukání na sklo. Pod výlohou stojí dvě menší holčičky, jedna v podpaží plyšáka, drží se za ruce a snaží se oslovit pospolitost betlémskou. Všichni se překvapeně otočí, zejména klečící mudrci otočí hlavy.)
Starší holčička "Nepotřebujete s něčím pomoci?"
První mudrc "To je v pořádku. Však vidíte, nic se neděje."
Druhý mudrc "To je tak: I andělé jsou někdy zmatení."
(Usměje se pěkně a pobaveně dodá mrkaje na Josefa) "O svaté Boží rodině ani nemluvím. Však to jistě znáte u dospělých."
Děvčátko pokrčí rameny, ale to už na ni vykoukne třetí mudrc:
Třetí mudrc "Lidé zkrátka někdy bádají a bádají, jak udělat věci, co nejlépe, až už jim nezbývá čas na to doopravdy je vykonat."
Oselrozverně přizvukuje
Mladší holčička (přikyvuje):
"Ano. to znám. Tatínek mamince tak dlouho vysvětloval, proč máme rozbitý záchod a co by se s tím mělo udělat, až maminka raději zavolala říká pomalu a zřetelně instala - amatéra.
Anděl Umuriel "Kdo je to instala - amatér? (diví se)
Starší holčička "To je člověk, co umí spravit úplně všechno." (říká obdivně)
Anděl Umuriel "Tak to jo. Tak to ho u nás jistě znají. Možná s Gabrielem chodili do stejné andělské záchranářské školy ."
Mladší holčička "To nevím, ale tatínek se pak na maminku zlobil, že nebylo potřeba volat opraváře, protože on přesně věděl, kde je závada - jen nestihl koupit tu potřebnou souhlásku.."
Třetí mudrc "Promiňte, ale patrně myslíte součástku, nikoli souhlásku."
Anděl Umuriel "To nevadí, myslím, že si rozumíme, ale mne by spíš zajímalo, s čím si nám vlastně chtěla pomoci?"
Starší holčička(rozpačitě a pomalu odpovídá): "No vypadali jste tak nějak nejistě, jako byste něco hledali a nevěděli, kam se obrátit. Myslely jsem si, že bychom vám třeba mohla být nějak užitečné." (dodává téměř s pláčem)
Archanděl Gabriel "Jsi nesmírně bystré děvčátko"(chválí ji a usmívá se)
"Skutečně jsme tu , abychom něco nalezli - a také se nechali nalézt těmi, kdo hledají."
Mladší holčička "A co vlastně hledáte?" (ptá se se zaujetím)
Andílek Serafínek "Hledáme Boží setbu!!!" (vysloví velmi zřetelně)
Mladší holčičkau "Setbu? Boží setbu? Co je to?"
Serafínek "No přece semínka Božího Ducha!" (ukazuje vesele na prstech):"Láska,radost,pokoj,trpělivost,laskavost,dobrota a věrnost"
Starší holčička "Copak dobroty, ty bychom nějaké našly a jak se hledá věrnost?"
(Umuriel se drbe, Serafínek se dívá do země a Gabriel posmutní)
Archanděl Gabriel "To je právě důvod, proč jsme tady. Právě v narozeném dítěti Bůh dosvědčí svou věrnost lidem."
Anděl Umuriel (přizvukuje) "Nebýt děťátka, Boží semínka by ve světě nemohla vzrůst a žít."
Starší holčička "Ale jak se to může stát?"
Archanděl Gabriel "To je právě to.Plevel, který dusí semena se na světě šíří velmi rychle. Jako v té tvojí oblíbené pohádce plné růží a trní."
Mladší holčička" "O šípkové Růžence!"(volá s porozuměním)
"Nemohl se k ní nikdo dostat, protože uvnitř zámku byli všichni zakletí a kolem rostli samé trny."
Anděl Umuriel "Tak proto ta trnová koruna!" (Praští se do čela a jukne ne Ježíše)
Archanděl Gabriel: (rázně ho zarazí) "Teď ne, Umurieli!!!!"
(pohlédne na děvčátko) "Každý člověk nese svou setbu od Boha a má svůj úkol, aby ji obdělával a střežil. Přesto mnoho z lidí netuší, že když se o svou zahradu nestarají, zahrada pustne a namísto plodů, sklízejí ve svých životech trní. Působí bolest sobě i druhým a z toho pak obviňují Boha. Proto Otec posílá svého syna na zem, aby to tak nezůstalo. Děkujeme za vaši nabídku pomoci, dcery Eviny. Přijměte naše pozvání do Betléma. Hle synáček Boží."
(Holčičky vyskočí s radostí s medvědem v náručí juká na mimi, položí medvídka a pohladí spící dítě, pak se usadí a v Betlémě přibudou postavičky sester s plyšákem.
Radostné oslí hýkání)
Vrány "Krá, krá, krá, narodil se král! Krá, krá, krá, narodil se král!"
Bohdan Pivoňka : Bylo to v roce raz dva
Ref : Bylo to v roce raz dva? Ne!Ne! V roce raz dva, ó ne, ne, ne!
Vždyť dnes se pro nás Ježíš narodil.
Bylo to v roce raz dva?Ne, ne. V roce raz dva. ó ne, ne, ne!
Vždyť dnes se pro nás Ježíš narodil.
1. Řekneš si, je to jen žert, dech minulých let. Svět je dneska o kus dál, nemůže jít zpět.
Ženeš se zas dopředu, přidáš plyn a pak -
když jsi tam, co chtěl jsi být, prázdný klopíš zrak.
Ref: Bylo to v roce raz dva…
2. Víra se dnes nenosí, jinou módu znáš. Peníze a úspěchy vždycky uvítáš.
Předplatíš si blahobyt, nacpeš ledničku. Z marnosti tak dostaneš čistou jedničku.
Ref: Bylo to v roce raz dva…
3. K televizi sedneš si, doma začneš snít. V tomhle snu snad zdá se ti, že vše můžeš mít.
Vším se pěkně obklopíš, míříš v hvězdný prach.
Až tak mocně vyrosteš, poznáš, že máš strach.
Ref: Bylo to v roce raz dva…
4. Stojíš frontu na kapra, sháníš ostošest, ať ti dárky pod stromkem udělají čest.
Vánoce přec svátky jsou, pokoj chceš mít, klid….
Mír jen Kristus přinese, vyprostí tě z bíd.
Ref: Bylo to v roce raz dva…
(Děti znovu přicházejí k Betlému, který je bez příkras a ozdob, ale je v něm více postav.
Betlém se rozzáří a během tónů ožije.)
Marie (sklání se k Děťátku) : "Tak se konečně prospal. To je dobře. Zdá se, že přichází návštěva. Podívejme, pojďte dál!"
(Děti opatrně přicházejí s různými věcmi k Ježíšovi, mají plno dárků, ale Marie je vyzve, jestli si nechtějí dítě pochovat, a tak miminko putuje z náruče do náruče a všechny předměty nechávají za sebou. Jsou úplně blízko u jesliček a stávají se součástí betlému.)
Andílek Serafínek ,Umuriel, Serafíel, sbor andělů: "Vítejte a nebojte se. Už dlouho jste očekávaní. Radujte se a veselte se, protože dnes se vám narodil Spasitel!"
Osel (Připojuje se po oslím k pozvání)
Vrány :,Krá, krá, krá, narodil se král, krá, krá, krá, narodil se král!
(Přicházejí další lidé a zpívají klíčovou píseň.
Herci vystupují z Betléma a nesou zrcátka zrcadlení Božího daru a dávají je lidem kolem. Dopředu je nesena Betlémská hvězda zrcadlovka a rozzáří se nad Betlémem.)
Vypravěč : "Na nároží města světla pohasla. Na křižovatkách ospale pomrkává semafor. Ulice zývají prázdnotou. Jen v jedné výloze, ve výloze světa se stále něco děje. V betlémské stáji je těsno, přicházejí další a další se svými dary i nedary, aby je odložili dříve či později adarovali Bohu to nejvzácnější, čeho se jim dostalo - sebe samotné. Přicházejí, aby rozpřáhli svou vyprázdněnou náruč a alespoň na chvíli v ní podrželi děťátko, Ježíše. Přicházejí z veliké touhy, aby všechna Boží setba mohla vzejít a vydala svou úrodu a aby jeden druhému mohl dále vypravovat, co bude betlém betlémem, že Pán Bůh se jim zjevil jako člověk."
(Herci během následující písně vytvoří děkovačku a závěrem se ukloní)
Píseň : Jaromír NohavicaKaždý si nese své břímě
Každý si nese to své, jak tak životem jde.
Každý po něčem touží, Každý se pro něco souží
A nikdo neví, co mu zítřek zjeví.
Už otvírá vrátný brány, už pofoukal vítr rány, Po dlouhé noci blíží se ráno.
Už jsou komety za půlkou letu,už se děti můžou těšit na kometu,
na zemi děje se, co bylo na nebi psáno.
To zlé spláchne příval, splní se to, o čem jsi sníval, splní se vše, co jsi chtěl.
Na dveře listonoš klepe, Říká, že bude lépe. Odkud to ví, už zapomněl.
Už otvírá vrátný brány,už pofoukal vítr rány, po dlouhé noci blíží se ráno.
Už jsou komety za půlkou letu. Už se děti mohou těšit na kometu,
po dlouhé noci blíží se ráno……