Žalm 146:5 "Praotcové víry - Jákob I. - nový seriál pro tento rok"
"Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha Jákobova, kdo s nadějí vzhlíží k Hospodinu, svému Bohu."
M o d l i t b a :
Každý den, Hospodine, je tvým dobrým darem. O to lépe a snáze se dnes za něj děkuje, když smíme vnímat krásnou modrou oblohu. Po dnech, které byly zamračené, zatažené, deštivé a které nám připomínaly i ty zamračené, zatažené životy, vztahy, jednání… Děkujeme ti, že tak jako znovu smí zasvítit slunce a znovu smí zazářit tvé stvoření v plné kráse, že se smíme nadát a očekávat, že ty přicházíš jako slunce spravedlnosti, jako světlo života i do těch našich životních temnot, šedí a všelijakých mračen a všelijakých bouří, přeháněk.
Děkujeme ti, že ti i v tuto chvíli smíme přinášet všechno to, čím jsme obtíženi za ty minulé dny. Že smíme od tebe očekávat, že ty dáš očištění, dáš povzbuzení, dáš napomenutí i nasměrování, abychom znovu mohli vyjít cestou, která je cestou tvou.
Vyznáváme ti, Pane, že jsme zase mnoho poklopýtali, mnoho pobloudili. Ale v tom víme, že nejsme jiní, než byli ti před námi - a přece jsi je přijímal, přece jsi jim dával novou šanci. V této naději a ve víře, že tvá zaslíbení platí i pro nás jako částečku tvého lidu odvažujeme se tě prosit : Přijď, Pane, a proměňuj a naplňuj naše mysli i naše srdce.
Děkujeme ti, že v tobě smíme být spojeni i se všemi, kdo tu bývají a dnes nejsou s námi. Že smíme vědět, že tvá moc a tvá milost je všude, kdekoli jenom smíme být. Děkujeme ti, že když tak k tobě voláme, smíme i myslet na ty, kteří jsou daleko od nás, které jsme v životě neviděli, a přece se těšíme z toho, že i oni tebe vzývají a tebe znají. Těšíme se z toho, že víme, že i oni za nás se přimlouvají. Také my dnes budeme chtít za ně se přimlouvat.
Prosíme, Pane, podle své svaté vůle učiň s nimi, i s námi !
Amen.
------------------------------------------------------------------
K á z á n í :
"Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha Jákobova" (Ž 146:5)
Mnozí z vás jste jistě postřehli, že v minulém školním roce vedli jsme tu spolu s kazatelny takový trošičku přerušovaný seriál kázání "BLAZE". Biblická místa, kde jsme mohli číst : "Blaze muži…blaze tomu… blahoslavený ten, jenž…" - tenhle seriál byl trošku přetrhaný jednotlivými svátky, jak přicházejí a také hostujícími kazateli, ale přesto myslím, že ta linka byla alespoň trošku zřetelná. Vzpomenete aspoň na něco jistě, když jsme začínali, opakovaně jsme se vraceli k Žalmu prvému, abychom si jej dobře zapamatovali : "Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci… ten bude jako strom štípený u vodách tekutých …", abych do toho zapletl i trochu té kraličtiny, ve které to mnozí pamatujte lépe.
Podobně to chceme udělat i letos. Stojíme teď vlastně po různých přerušeních zase na počátku nového pracovního roku, školního roku. Rád bych předznamenal tou dnešní nedělí, že navážeme. Vlastně možná spíš trošičku odbočíme na jedné z křižovatek, kterou je právě ten náš dnešní žalmový text. Odbočíme do starozákonního vyprávění prvé knihy Mojžíšovy, do vyprávění o Jákobovi. O praotci Jákobovi. O praotci víry Jákobovi, tak jak jsme o něm zaslechli hned na počátku té celé dlouhé řady svědků víry sepsané v 11.kapitole listu Židům.
Dvě významná, velice významná slova nás budou při tom neustále provázet. Chci na ně upozornit již nyní a z nich také dnes co nejvíce těžit.
To první slovo už nemusím napovídat, to bylo z té 11.kapitoly dlouhého čtení jistě zřejmé. Tipli byste si ? - Málem v každém verši, aspoň jednou, nejopakovanější tam slovo. = Víra. Víra, věřit, "…víra je nadějných věcí podstata", začíná to v kralických a proto věřil ten, věřil onen, věřil onen… a proto se jim dostalo toho a toho a toho. Až nakonec jsme se dozvěděli, že i ti, kteří zůstali nejvěrnější, nedočkali se plného naplnění jejich očekávání. Autor toho listu Židům to zdůvodní takto : "To kvůli nám…", protože Pán nechtěl, aby nás předběhli nebo aby vešli k Němu do Jeho království bez nás. Proto ještě dává jakýsi mezičas roztažený až k nám, aby se i nám mohlo dostat téhož naplnění zaslíbení, která věřili ti všichni. Ábelem počínaje, až i těmi nejnovějšími svědky konče.
To druhé slovo je POŽEHNÁNÍ. Jákob je požehnaný. Jákob je vyvolený. Jákob je ten, který věří. Ale vůbec to s ním není přehledné a jednoznačné. K tomu, aby se vešel do toho rozměru "blahoslaveného" z prvého Žalmu, tomu dlouho, dlouho, dlouho trvalo. A zanechal za sebou mnoho stop, které jako by mátly. Jako by šly přesně opačným směrem. Právě proto se velmi těším na ta vyprávění jákobovská, protože jsou do značné míry tajemná a velmi dobrodružná, ale navíc se potkávají s naším životem.
Vezměme dnes tedy zavděk zejména tou pěknou definicí víry z 11.kapitoly Židům. Docela na začátku. Slyšeli jsme tam, v novém překladu : "Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím."
- A teď již krok dál. Vykládávám dětem při jejich biblických hodinách takovou základní definici, kterou, myslím, že je potřeba, abychom začali i v tuto chvíli, než vstoupíme do příběhů Jákobových. Říkávám, že Bible je "ŽOK" a napíšu to a pak tam nenápadně umažu ten háček a zůstane tam jenom "ZOK". A ZOK je zkratka. Zkratka o tom, co ta Bible vlastně je. Bible je kniha, či knihovna napsaná Z víry, jsou to příběhy psané O víře, o tom, jak lidem se věřilo a nevěřilo a co to s nimi dělalo. A je psaná K víře. Tedy z toho důvodu a proto, tím je to motivováno, aby další mohli k víře přijít, mohli ji poznat a mohli ji přijmout. Tohle je základní úhel pohledu, základna každého smysluplného čtení, sledování, promýšlení příběhů praotců, biblických praotců, praotců víry. A tedy i toho třetího z nich - Jákoba, kterého chceme mít letos na mušce.
Jeho příběhy najdeme v druhé polovině 1.knihy Mojžíšovy, od 25. do 50.kapitoly. Kdo trošku znáte, jak to tam je, víte, že uvnitř tohoto rozměru se vejde ještě celý příběh Josefův. A to, že Jákob s Josefem neodmyslitelně patří k sobě, není také tajemství a není náhoda.
Zvu vás tedy ke společnému čtení, promýšlení, vnímání a rozkládání a vykládání těchto jákobovských příběhů. Jsou dramatické, tajemné - a musím předznamenat, co jste možná už také zakusili při vlastním čtení či vykládání, že nám nejednou jdou doslova "proti srsti". Mnohokrát v nich však najdeme své docela aktuální otázky a problémy. Patrně tam nebudou žádná snadná řešení, hotové aplikace. Ale jistě nás tyto příběhy mohou vést a dovést k hledání Boha a jeho odpovědí na naše aktuální a akutní otázky a problémy. Přinejmenším odkazem k tomu, jak to dělal praotec Jákob. A že to vůbec neměl přímočaré a jednoduché, to jistě dobře víte.
Pojďme se však znovu společně ponořit do těch jeho příběhů a nechme se jimi znovu vtáhnout do dějů uplatňování a naplňování Božích zaslíbení skrze víru těch, které si Pán Bůh povolává, zastavuje, vychovává, proměňuje. A to i přes všelijaké jejich složitosti, manipulace, uhýbání, klopýtání, selhávání… Vždyťprávě tak může Pán Bůh jednat i s námi. Nebo ne ?
TO DRUHÉ : Vraťme se ještě k tomu ohlášenému, přečtenému textu, z Žalmu 146. "Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha Jákobova." - Když se podíváte na kontext toho celého 146.Žalmu, zjistíte, že to je jedna z těch písní, která takovým charakteristickým způsobem popisuje Hospodina,Boha Izraele. Nedoufejte v člověka, byť se zdál sebesilnější, sebemocnější - je to všechno jen do času. Hospodin, jenž je počátek i konec, Stvořitel i Soudce, ten stojí za důvěru. A on sám je také věrný. A pak ta typická charakteristika Hospodina tolikrát v Písmu opakovaná a zdůrazňovaná - v Mariině Magnificat, či v Jobově vyznání o Hospodinu - "…Utištěným dopomáhá k právu, hladovým dává chléb, osvobozuje vězně, slepým otevírá oči, napřimuje sehnuté, miluje spravedlivé, ochraňuje ty, kdo jsou bez domova, ujímá se sirotka i vdovy, svévolným však mate cestu !" - Jen vzpomeňte, když pošle Jan Křtitel své učedníky za Ježíšem : "Zdalipak jsi ten, koho čekáme, nebo máme čekati jiného ? Co mu Ježíš odpoví ? - Cituje proroky a cituje právě tuhle charakteristiku : "Běžte a zvěstujte Janovi, co vidíte : Slepí vidí, chromí chodí, hluší slyší a chudým se milostd zvěstuje." - Ježíš sám se velmi dobře vešel do tohoto rozměru, který zná Starý Zákon tak dobře a tak pečlivě jej připomíná. = Možná bychom ho měli znát nazpaměť, aby nám nic z toho neuniklo. Neboť je-li takový náš Bůh, je-li Bůh Jákobův i naším Bohem, zaslibuje Žalm 146. Pak je nám BLAZE.
Konečně TO TŘETÍ : Pojďme ochutnat alespoň něco z biblických textů, které se o Jákobovi zmiňují. Tři texty jsem přinesl :
To prvé je 2.Mojžíšova 3.kapitola, šestý a patnáctý verš. Celá třetí kapitola je příběh, jak Hospodin si povolává Mojžíše u hořícího keře, aby ho učinil svým nástrojem k vysvobození Izraele úpícího pod knutou egyptskou. Tehdy se představuje. A představuje se tak, jak bude potom důsledně jmenován : "Až se tě budou ptát, řekni jim : Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův,Izákův a Jákobův poslal mne k Vám." To je navěky mé jméno. Jím si mne budete připomínat od pokolení do pokolení.
V Žalmu 135. ve 4.verši čteme zvláštní zmínku o Jákobovi : "Hospodin si vyvolil Jákoba, za zvláštní vlastnictví přijal Izraele." Hospodin si vyvolil Jákoba. A vám už určitě běží v hlavě ten film, který nás čeká, jak jsou ta dvě dvojčata a jak se to mezi nimi motá, ještě ani nespatří světlo světa. A kdo z nich bude ten první, ten, který má být po právu ten vyvolený ? Jak mu to ten druhý nějak zvláštně - no, jak se to řekne slušně ? - sebere, vyčoudí, odčaruje - aby pak za to sklidil ne pochvalu, ani vítězství, ale trpkou školu. Nicméně - zůstane mu to. A ukáže se, že i ty techtle-mechtle jeho matky Rebeky, která však má cosi navíc, co ostatní nevědí, která ví, jak je tam v textu poznamenáno… a tak dále = Těšme se na ty příběhy.
A konečně ještě ten třetí text, opět ze Žalmu - 24.Žalm, 6.verš - tam čteme : "Toť Jákob" - nebo v jiných překladech "Toť tvář Boha Jákobova." Kdyby se mně podařilo vás rozmluvit na tu první otázku, tak se ptám znovu - jestli víte, co tam tomu předchází ? - Doplním to hned, ať se nezdržujeme… L
"Kdo vystoupí na Hospodinovu horu ? A kdo stanout smí na Jeho svatém místě ? - Ten, kdo má čisté ruce a srdce ryzí, ten, kdo nezneužije mou duši. Ten, kdo nepřísahá lstivě. Ten dojde požehnání od Hospodina, spravedlnosti od Boha, své spásy. To je pokolení těch, kdo se na Jeho vůli dotazují. Ti, kdo hledají tvou tvář. - Toť Jákob. Anebo - Toť tvář Boha Jákobova, jak překládají jiní.
Jestlipak by vás tohle nenaštvalo ? Jákob - ten lstivý, proradný - a tady je dán do souvislosti "ten, kdo nepřísáhá lstivě, kdo nezneužije svou duši - těším se na to, že takovéhle drbání prosti srsti můžeme podstoupit a nechávat se jím oslovit.
ZÁVĚR : Chceme s očekávání naslouchat příběhům praotce Jákoba, které jsou zapsány z víry, o víře lidí tehdy, ale jsou tu především také pro naši víru. Proto, aby naše víra mohla vznikat, nebo se mohla obnovovat nebo oživovat, podporovat, nebo možná zpochybňovat - i to všechno je zdravé. Ale to všechno potřebujeme očekávat od toho, který, jehož jméno navěky, od pokolení do pokolení bude: Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův. Jak se nám do téhle trojice praotců vejde ten Ukřižovaný - to bude další zápas víry.
Přiznávám - moc jsem vám toho dnes o Jákobovi neprozradil. - Ale tak trošku schválně, abych vás nalákal, alespoň některé, vyhrabat doma Bibli, nebo Biblickou dějepravu a honem si tam předem přečíst, jakže to s tím Jákobem vlastně všechno bylo, aby se nám to potom lépe společně rozvažovalo a přemýšlelo a povídalo. Znovu říkám - druhá půlka První knihy Mojžíšovy.
A na rozloučenou pro dnešek ještě citát z Izajáše proroka, kterého jsme probírali na Biblické hodině a hodláme v tom pokračovat. Je to z kapitol, které co nevidět přijdou na řadu. I tam najdeme Jákoba. Takto prorokuje Izajáš :
"Nyní toto praví Hospodin, tvůj Stvořitel,Jákobe, Tvůrce tvůj, Izraeli: Neboj se, já jsem tě vykoupil. Povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou. Půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud. Půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. Neboť já, Hospodin, jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj Spasitel. - Neboj se Jákobe, můj služebníku, Ješurúne, jehož jsem vyvolil. Já vyleji vody v místa zprahlá žízní, bystřiny na suchou zemi. Já vyleji svého Ducha na tvé potomstvo, své požehnání na ty, kteří z tebe vzejdou. Porostou jak mezi trávou, budou jako topoly při tekoucích vodách. Onen řekne : Já jsem Hospodinův a jiný se nazve jménem Jákobovým. Další si napíše na ruku "Jsem Hospodinův" a dá si čestné jméno Izrael. Pamatuj na to, Jákobe, pamatuj Izraeli, že jsi můj služebník. Já jsem tě utvořil, jsi můj služebník. Izraeli, u mne nebudeš zapomenut. Zaženu tvou nevěru jak mračno a jako oblak tvé hříchy. Navrať se ke mně, já tě vykoupím. Plesejte nebesa, vždyť Hospodin to vykoná. Hlaholte nejhlubší útroby země, ať zvučně plésají hory, les a všechny jeho stromy, neboť Hospodin vykoupí Jákoba a proslaví se v Izraeli." AMEN.
Modlitba : S vděčností za příběhy, které k nám umí tak dobře mluvit svou vlastní řečí, a to bez rozdílu věku, umíme se v nich najít, nastavují zrcadlo našim všedním i svátečním dnům - těšíme se na Tebou zaslíbená setkání s Tebou samým, dobrotivý Otče. Prosíme, dej nám to ze své milosti. Připravuj si nás ke slyšení, probouzej v nás touhu po hojnějším čtení a rozjímání Písma, probouzej v nás touhu po společenství víry, v němž bychom mohli lépe rozumět a naplňovat tvé Slovo. Prosíme, vyzbrojuj nás k tomu, abychom uměli svým životem vzbuzovat zájem ostatních lidí o Tebe a život s Tebou. + Děkujeme Ti za to, co jsme již dnes směli zaslechnout a přijmout.
Děkujeme Ti za dar víry. Děkujeme Ti, že v té víře smíme přimlouvat se jedni za druhé. A předkládat ti v naději, která přesahuje všechno naše myšlení, všechny naše zkušenosti. Předkládat Ti ty, kteří jsou sevřeni nemocí, ty, kteří zápasí svůj boj o smysl svého bytí, ty, kteří jsou na cestách, na cestách za běžným světským děním prací, či za odpočinkem, ale zejména ty, kteří jsou na cestě hledání svého štěstí, jak říkají, či svého naplnění, svého smyslu. Víme, že hledají Tebe a ani o tom nevědí.
Prosíme Tě, je-li Tvá vůle taková, ukazuj i nám, jaké jsou naše možnosti, prostředky, místa a úkoly, způsoby, jak můžeme být Tvými nástroji. Jedni druhým ve společenstvích církve, církví, sborů. Ale také lidem, s kterými se denně potkáváme a kterým zůstáváme dlužni své svědectví o Tobě. Ty víš, že jsme se mnohokrát pokoušeli nějak to udělat. Vymýšleli jsme různé metody, různé nápady, jak jenom dát o Tobě znát. V pokoře musíme vyznávat, že pokud Ty sám nejsi při díle, všechno naše snažení vyznívá naprázdno a je naopak nebezpečné, když se nám i něco z toho podaří.
Prosíme Tě proto : Buď Ty sám při nás svým svatým Duchem a zmocňuj svou církev ve všech jejích údech v tomto světě, aby mohla být zřetelným, jasným a lákavým svědectvím o Tvé lásce, nad kterou není.
Vděční za to, že smíme být v ní ukryti, voláme k Tobě ve jménu toho, kterého jsi dal, aby on zpečetil Tvou lásku svou obětí za nás. V Kristově jménu k Tobě voláme, jak on nás učil : Otče náš, kterýž jsi v nebesích… AMEN.
I dnešními slov poslání přibližme se Jákobovi a slyšme, co on sám přijal od Hospodina na cestu : (Hádankou zůstává, kdy a kde…J ?)
"Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem slíbil."
Požehnání : (ve slovech starého Áronského požehnání )
"Ať Hospodin ti žehná a chrání tě. - Ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv. - Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem !"
AMEN.