Zpráva o životě sboru za rok 2006 - Žižkov II
podává kazatel : Mgr.Jaromír Strádal
Zásadně : Kdo jsme ? Proč tu jsme ? Kam jdeme ? Co chceme ? (viz Občasník)
+ K tomu pár poznámek ve třech kapitolách :
1. Z čeho se těším, raduji, co chválím.
a. Těším se z:
i. Společenství při BH, čajích, čtení…
ii. Práce s dětmi a mládeží, když se daří a jsou…
iii. Z řady požehnaných rozhovorů při návštěvách, ať u Vás nebo zde ve sboru, z možnosti více a hlouběji se poznávat.
b. Raduji se :
i. že změna času biblických hodin - přivedla další pravidelné účastnice;
ii. že se podařilo poměrně hodně udělat na novém poli "pastorační asistentky" (E.T.)
iii. s radujícími - Landsperskými, Jozífovými, Chamrádovými - se všemi, které doprovázíme v jejich zkouškách a smějí zažívat tu malá, tu velká vítězství, pokroky, obnovu - zázraky … Odtud pak smím brát dobrou naději i pro ty, kteří jsou právě na dně, nebo na cestě dolů, na které přicházejí zkoušky, trápení, nemoci, bolesti, zrady, pády…
c. Chválím :
i. Věrné, ochotné, obětavé sestry : v kanceláři - Míša, Marcela, "diakonky" : Lia, Milena, Jitka + k nim Zdenka a Marcela z KS, Daniela, i ty neviditelné - Klárka apod., + Ty, kteří se zajímají o dění ve sboru víc než jiní (Ilja, Láďa, Květa…), Jana v PPH, Janek s Jarmilou … atd.
ii. Učitele NŠ + tvůrce a spolupracovníky na Vánočním divadle
iii. Ty, kdo různými způsoby dávají najevo, že mají sbor rádi, že jim záleží na tom, aby se tu dělaly dobré věci a dobře a kteří jsou ochotni přiložit ruku k dílu - v našem případě hlavně dlouhými hodinami schůzí, rozprav, kuloárových rozhovorů, studováním podkladů, přípravou materiálů, službami presbyterů atd.
2. Co mi schází, co mě mrzí, co mě trápí.
a. Schází mi :
i. Modlitební společenství
ii. Spolupráce se střední generací
iii. Konkrétní, zřetelný projekt, cíl, akce, - nejlépe misijní, nebo sborotvorný, pastorační…
b. Mrzí mě :
i. Roztrpčení, nesoulad, nepochopení - jako např.v otázkách konfirmace (např. při rozhovoru v Bělči)
ii. Každé myšlení, mluvení, jednání, které nevede k jednotě, k pokoji a k tomu, "abychom jako církev (i jako sbor) ve všem rostli v toho, kterýž jest hlava, totiž v Krista."(Třeba rozhovor nad slibem hlasovných údů, obsahujícím právě toto vyznání, který byl staršovstvem odmítnut. Proč ?). Každé myšlení, mluvení, jednání, které svědčí o naší neschopnosti dovršit radost apoštola Pavla : a být stejné mysli, lásky, smýšlení, nedat se v ničem ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládat jedni druhé za přednější než sebe. - (Třeba tehdy, když se začne pochybovat, že ti, kdo se víc zajímají o to, co a jak se děje ve staršovstvu, v kancelářích, v hospodaření, činí tak ne z lásky ke sboru a v touze po tom, aby vše se dálo, jak má k Boží slávě, či aby církev ve všem rostla v toho…nýbrž právě z vlastní ctižádosti, ješitnosti, aby dokázali, že oni by to či ono dělali určitě mnohem lépe…či že jsou schopni odhalit chyby…= hranice mezi smysluplnou, laskavou kritikou a kontrolou a nesmyslným, přehnaným "šimlováním" až "buzerací" bývá skutečně tenká. A nezáleží především na věcném obsahu, nýbrž na úrovni vztahů těch, jichž se týká.)
iii. Že věnujeme víc času materiálním a hospodářským otázkám, než duchovním. A že, když už to tak je, není za námi vidět víc práce, že nám všechno dlouho trvá a bývá to složitější, než by nutně muselo. (Úpravy sborových prostor, causa Karo, pískoviště, apod.) + A že prvním a jakoby hlavním argumentem a kritériem bývá "je to dlouhé…"
c. Trápí mě :
i. Nepříjemný pocit, že nevím jasně, zda víc chceme, aby tu byl Pán Bůh pro nás, nebo zda chceme být my pro Něj.
ii. Každý další projev nedůvěry, nevěry, zklamání, zejména v našich osobních vztazích. Na zraněná a nemocná těla přece jenom máme léky, lékaře, operace, zraněné duše, otrávené jedem nedůvěry, nevěry, sobectví jsou na tom mnohem hůř a na tomto poli nejsme zdaleka tak daleko a tak vybaveni. To je také, přiznávám, největší zátěž a břímě farářské a pastorační práce.
iii. Že se mi zatím nepodařilo najít vhodnou formu misijní a zvěstovatelské práce zejména mezi lidmi, kteří žijí s námi na tom maličkém kousku země, jenž je územím našeho sboru. A podporu pro takovou službu zde ve sboru. + Často se pak cítím jako ten, jenž pláče sice pěkně, ale na špatném hrobě, když myšlenky, zvěst, napomínání - sděluji s těmi, jichž se vlastně netýkají a kteří by potřebovali něco jiného.
3. Co vyhlížím, co navrhuji, na co bychom se měli soustředit v tomto roce.
a. Vyhlížím : Nabídku, pozvání, možnost - prostě existenci, vznik - malého, intenzívního, důvěrného, modlitebního, sdílejícího se společenství, které by se mohlo stát takovým základním kamenem duchovního domu (1P 2:5nn) tohoto sboru i církve. Vyhlížím to nejenom pro sebe, ale pro každého z vás !!!
b. Navrhuji : Vzít jako nosný model biblický - DESÁTEK - pro jednotlivce a jejich hospodaření i pro sbor jako celek = prostě odevzdávat do služby ten první nejlepší díl. Hospodaření řešit na všech frontách poměrným systémem.
c. Pojďme se letos soustředit zejména na : Vytváření takových malých základních buněk, které by žily intenzívním duchovním, modlitebním životem. Tam, kde se dva neb tří sejdou v Kristově jménu… Může být i víc, ale když je to víc, než 7, stává se to nepraktickým, už se vynořuje příliš mnoho překážek a rozdílností…
+ Douška :Vyhlížím netrpělivě další žižkovský sborový guláš !!! (mňam!)