close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
....."Shledal jsem, že není nic lepšího, než když se člověk raduje z toho, co koná..." (Kaz 3:22)

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

28.října 2007 - 21.neděle po sv.Trojici - I.

1. listopadu 2007 v 2:40 | jas - přepis z magn.záznamu |  Kázání
Kázání : Efezským 2:8-10
"Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás - je to Boží dar, není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. Jsme přece Jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil."
Připomínáme-li REFORMACI, pak ucho a mysl cvičené v hrátkách jazykových hned zbystří a začnou hledat, co že to ta reformace je ? A hned jim blikne, že když RE-FORMACE, tedy také nejprve musí být nějaká FORMACE, ale také DE-FORMACE.
Něco dostalo svůj tvar, něco se vytvořilo, ustálilo, dostalo svůj řád a nějakým děním, nějakým během se tenhle řád smekl, dostal se "schief"- ušinul se, dostal se jinam, než měl být. Došlo k DE-formaci.
Po rozpoznání takové DE-formace nastává pnutí a touha po RE-formaci. Tedy po novém obnovení toho původního stavu.
Troufnu si hned v tomto úvodním odstavečku připomenout pro ty, kteří jsou, jak se dnes říká, "počítačově gramotní", - Přemýšlejte o tom, že nám tam zní také FORMÁT a FORMÁTOVÁNÍ. Že tu reformaci známe celkem dobře v tom, co děláme, když potřebujeme znovu zformátovat nějaké medium. Data na něm uložená musí vzít za své. Musí být smazána. A to podle míry toho formátování buď je to naprosto dokonalé, že už je nikdo nikdy nevyšťourá, anebo, víte, že ne všechny formátovací programy jsou tak dokonalé a že odborníci mají své prográmky, aby přece jenom ještě z těch stínů a stop, zbytků dat uložených na tom kterém mediu rekonstruovali znovu, co že to tam vlastně bylo.
Nicméně RE-formace disku, média znamená ztrátu původních dat.
Ale pozor : To třeba proto, abychom tatáž data, tytéž zážitky svého života, když už se začínám vracet do našeho prožívání, mohl na to médium znovu uložit. Ale už nově, v prostředí, které bude třeba očištěno od nežádoucích, zlých, zlovolných, zlomyslných virů a jiných onemocnění této informační techniky. Stává se, že bývají data na formátovaném disku DE-formována. Tím, že tam pronikne cosi nežádoucího, zlého - nazýváno virem, který umí přeházet, jinak nastavit, jinak seřadit a tak postavit do jiného světla údaje, které tam byly vloženy. - Tolik moderní vložka.
Pojďme se teď vrátit zpátky k reformaci, kterou známe, a to zejména dnes chceme připomínat jak tu první = českou reformaci, s Mistrem Janem Husem, Jakoubkem ze Stříbra, Matějem z Janova a ostatními, nebudu je vyjmenovávat, tak se vzpomínkou i na ty, kteří předcházeli. Už několik staletí předtím bylo pnutí v církvi. Už někde v 11. či 10.století tzv."otcové pouště" vycházeli, protože už rozpoznávali jakousi DE-FORMACI církve. A po nich přicházela další skrytá hnutí, která vždycky znovu měla tentýž úmysl a cíl: Najít tu ztracenou FORMACI, o které odjakživa církev vyznávala, že je dílem samotného Tvůrce. Možná přesněji - vyznávala, že je dílem toho, který byl poslán, aby nám srozumitelný, čitelný, v lidském těle vzal na sebe lidský hřích a obnovil tak dobré Boží stvoření a vztahy lidí s Bohem. A vztahy lidí mezi sebou. Učinil tak. A učinil také základ své církve. Proto církev Kristova vždycky znovu v těch tužbách po RE-FORMACI vrací se nejprve ke Kristu, poté k tomu, co na jeho zadání vzniklo v církvi a k jejím prvním listinám, materiálům, vyznáním. Pak teprve se blíží, aby postupně zjišťovali a očišťovali, co dobrého z těch dat uložených v dějinách církve zůstalo.
Chceme připomínat samozřejmě také tu nejznámější a nejprofilovanější takzvanou DRUHOU REFORMACI, to znamená Martina Luthera a Calvina a Zwingliho a ostatní reformátory, Melanchtona snad vzpomeňme - Ale chceme vzpomenout i na ty, kterých se už jenom jakoby letmo dotýkáme, a to jsou - to, co nazývám TŘETÍ REFORMACÍ - která začíná někde u Jednoty Bratrské, když se snaží o prohloubení, dotažení toho, co začala reformace česká tak, aby jejich zdrojem, základem a měřítkem bylo Kristovo Slovo. A to v těch nejpregnantnějších vyznáních Kázání na hoře. A mnoho dalších proudů a vln potom přicházelo, aby znovu hledalo své PŘÍMÉ PŘIPOJENÍ ke kořenům, zdrojům víry a života z víry. Jakoby vždycky to, co my, lidé, natvoříme, napíšeme, nakreslíme, namluvíme, naděláme zvláštním způsobem stavělo se mezi ty, kdo přijdou po nás a samotného Boha, samotný zdroj spásy.
Chci však sledovat po třech krocích to asi nejznámější vyjádření dr.Martina Luthera - tři jeho vyznání : SOLA GRATIA, SOLA FIDE a SOLA SCRIPTURA.
Hned připomenu, že zůstaneme nejvíce u té GRATIAE - tedy MILOSTI.
Přeloženo : Pouhou milostí, pouhou vírou a pouze Písmem.
P o u h o u m i l o s t í : A teď jsme zpátky v textu apoštola Pavla:
"Spasení není z vás - je to Boží dar. Není z vašich skutků."
V době, ve které přišla reformace - už ta prvá a potom ta Lutherova a Kalvínova - tohle bylo obrovské rozpoznání, obrovská odvaha tohle začít znovu připomínat. Že tedy nezávisí tolik na mně, na tom, jak já se budu snažit, kolik vykonám, kolik splním, kolik dokážu se ukáznit, ale že jestli nějaká spása, jestli nějaký cíl života ve věčnosti, pak tedy jedině a jedině z Boží milosti.
Nic nemohu na Všemohoucím, Svrchovaném Bohu nárokovat !!!
Mohu očekávat. Mohu věřit a spoléhat na Jeho zaslíbení, ale nic z toho nemohu nárokovat.
Jeden z hlavních důrazů, který chci dnes vypíchnout a uložit vám jej do myslí, abysto ho promýšleli a případně se pokusili mně to vyvrátit, dokázat, že nemám pravdu :
TVRDÍM, na základě Luthera a Pavla, že máme velký problém, protože se už dnes nedokážeme cítit a žít jako poddaní. A přitom Písmo a evangelium zejména, když ho budete sledovat, je psáno a vnímáno ZEJMÉNA poddanými, lidmi, kteří žili v sevření, kteří žili jako otroci, kteří žili jako nemajetní, kteří neměli možnost vládnout druhými nebo nějakou mocí.
A VYSVĚTLUJI TO : Ten základní posun, či úšin (něco se stalo "schief", jak říkají Němci) je ta zvláštní proměna role člověka před Bohem nebo vzhledem k Bohu, kdy jeho postupné (postupující generace po generaci) osvobozování (takzvané), směřování k samostatnosti, k sebeurčení, až i vždycky k sobectví a k nim sloužící revoluce a emancipace a osvobozenecké boje stále více proměňují samu bytostnou podstatu našeho vnímání toho, kdo já jsem. To naše JÁ velmi, velmi, velmi ZBYTNÉLO za ta staletí. A už dost dobře nedokážeme si to představit jinak.
S dětmi jsme připomínali, vzpomeňte, naposledy (při rodinné neděli) "Já sám, já sám..." - takové to od malička: Už vím, už umím, už mě pusťte, já to zvládnu -
Připomenu ještě to smutné, když zejména na venkově dobří lidé, stateční lidé, pilní lidé, ale přece velmi smutně vyznávávali: "Bratře faráři, těmadle rukama jsem tohle všechno musel udělat. Za celej život mi nikdo nic nedal !! Co jsem si neudělal, to nemám..." Nadělali toho spoustu, ale bylo to zoufalé - NIKDO MI NIC NEDAL :-( Jejich výhledy a očekávání potom s ubývajícími silami a blížícím se koncem byly podobně strastiplné a zoufalé a beznadějné.
MUSÍM SE TEDY PTÁT : MĚNÍ SE BUH, když se mění společnost, když se mění uspořádání společnosti, vztahy ve společnosti ?
Když se podíváme zpátky do doby, kdy Písmo vznikalo, tehdy vlastně převážná většina, nebo téměř všichni žili jako poddaní. Měli svého Pána, který nad nimi měl svrchovanou autoritu, právo rozhodovat. Byli pro něj majetkem. Takhle to znali a neznali to jinak. Ta menšina těch, kteří naopak měli svěřenu roli těch, kdo vládli nebo rozhodovali - když se díváme do Písma a do příběhů Písma, vidíme, zpravidla měli potíže a to velké potíže - vzpomeňme na bohatého mládence a vzpomeňme na krále a na místodržící, s kterými se setkal Ježíš, či prorok, či apoštol, kterým se doneslo evangelium. Měli velké problémy s tím, aby přijali to, co slyšeli. Anebo ještě spíš, aby vůbec pochopili, aby rozuměli tomu, oč tam jde.
Jaké uzdravení pro zdravého ??
Jaké osvobození pro svobodného ?
Jaké vzkříšení pro živého ? - A můžeme pokračovat dál a dál - Jaké obdarování pro bohatého ? Co všechno si tam ještě můžeme doplnit...
A CHCI TVRDIT : Vývoj společnosti a vnímání člověka, jak vnímá sebe sama, vede stále dál k tomu, že ztrácíme i zbytky schopnosti toho chápat ten pocit života v poddanosti. Nechápat to jako křivdu. Nechápat to jako neprávo, nespravedlnost. Společnost v dějinách, tak jak byla stále více svobodná a nezávislá, postupuje až do dneška, kdy sledujeme to tzv. osvobození, které znamená rozpad tradičních mechanismů - dnes se nám promítá do rozpadu rodiny a manželských vztahů a partnerských vztahů. A zdá se - nechci být zlým prorokem - ale zdá se, že logicky bude postupovat k dalšímu, ještě hlubšímu rozkladu integrity osobnosti jednotlivce. Tak, jak už teď zažíváme to množství různých schizofrenií, neschopností být integrální osobností, být jednoznační, jednosměrní - v jednání, v myšlení. I ta stále přibývající ovladatelnost člověka, který sice jakoby má svoji svobodu, má svou svrchovanost, může si sám se sebou dělat, co chce (údajně). Nicméně je stále více a více závislý a neschopný toho, aby ve svobodě řekl NE na to, co se mu nejprve nabízí, pak podbízí a pak přímo nutí.
Jak může takový člověk současnosti přijímat evangelium o odpuštění, o osvobození, o smíření, když nemá pocit provinění, když nemá pocit svázanosti, když nemá pocit neladu, nesouladu? Je skutečně nutné vracet se k těm starým pořádkům ? Nebo lze nějak přizpůsobit evangelium tomuto modernímu vnímání ? Dlužno říci, že se dějí pokusy oběma směry. Ale stejně zůstává otázkou pro každého z nás, kterým směrem se vydat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama