
7.října 2007 - neděle Díkůvzdání + křest Ráchel Daškové
------------------------------------------------------------------------
K á z á n í : (Přepis z magnetofonového záznamu)
Výběr tohoto a všech dalších textů dnešní neděle je silně ovlivněn třemi slavnostmi, které smíme dnes slavit, z čehož se radujeme.

Poprvé - děkujeme Ráchel Daškové, která přišla s tím, že by ráda byla pokřtěna. Pracovali jsme na tom - a dnešní den je ta chvíle, kdy smíme - spolu s ní - radovat se, jak jsem tuhle říkal své kmotřence, z nejlepšího rozhodnutí ve tvém životě. Rozhodnutí pro moudrost, která je jednoduchá a přitom tak těžko se hledá. Moudrost, která ví, že všechno, co máme, co žijeme, je OD Boha a zároveň PRO Boha. - Ráchel, tak ti děkujeme a vítáme spolu s ní její rodinu - pokrevní i tu duchovní. Posléze Vám ji ještě představím.
To druhé, co spolu slavíme, je NEDĚLE. Neděle, která je jedinečným svátkem, i když se nám pravidelně opakuje a trošičku jsme si na to zvykli, ale neděle je jedinečný svátek, protože nám připomíná právě to, co v té moudrosti vyznáváme : Že všechno, co máme, je od Hospodina. A že navíc k Němu smíme přicházet pravidelně se vším, co se našeho života týká a co jím hýbe.
Neděle je předznamenána dnem odpočinku. To je vám krásné, když… třeba hospodyně to znají, když jedou do Bělče s námi, zaslechl jsem, jak říkají - no, i kdyby celé ty tři dny pršelo, je to tam úžasné, protože nemusím vařit…uklízet jenom trošku… Den odpočinku je o tom, že člověk může spočinout a že zjistí, že v životě neleží všechno na něm. Že je obdarován a obdarováván. Na všech různých rovinách a možnostech.
Den odpočinku je třeba to, co zažije student, který z nějakého důvodu, lumpáckého, nebo oprávněného, nestihl se důkladně naučit, a přece přijde na tu zkoušku. A ono se ukáže, že přece jenom něco věděl. Zkoušející to rozpozná a vytáhne z něj ne to, co neví, ale vytáhne z něj to, co ví. A člověk zjistí - přece jenom, i když já jsem myslel, že to na mně záleží, a já jsem nestihl - přece jenom jsou věci, kdy dostáváme něco darem.
Neděle je předznamenána Kristovým vzkříšením, zmrtvýchvstáním. To je taková naděje, kterou nedokážeme ani domyslet, ani si představit, protože znamená, že tam, kde jsme už skončili, kde jsme pohřbili, kde jsme řekli: Už to nejde, už to nemá smysl - tam ještě JE naděje. Protože je tu Ten, který prošel touhle cestou, kde už se zdálo, že už ta smrt je skutečně podepsaná - sečteno, hotovo - přece jen se znovu otevřely dveře. Dveře, které vedou ještě někam dál a k něčemu ještě lepšímu, než co jsme zatím znali.
Tohle je naše vyznání neděle, které ale chápe jenom víra. Jestliže COKOLIV v církvi a v životě budeme dělat BEZ VÍRY, nejenom že je to rouhání, ale je to nebezpečné a je to zavádějící. Zvlášť, když se dotýkáme věcí, o kterých říkáme, že jsou svaté. + Neděle je jednou z nich. Možná nám to tak nepřijde. Děkujeme, že to tak smíme připomínat.
A konečně, chceme dnes slavit třetí svátek - svátost stolu Páně, darů chleba a vína, které nám připomínají a ujišťují nás o tom, že I PRO MĚ, vyznávajícího svou víru, svou lítost, své očekávání, svou touhu, že i pro mě to platí, že je tu možnost nového počátku i tam, kde již po lidsku žádná taková možnost není.
Ta neděle dnešní je ještě navíc trošičku zvláštní - slavíme díkůvzdání. Díkůvzdání za úrodu. Tady v Praze je to těžké - vzpomínáte, jak jsem to říkal loni, že bychom potřebovali vyjet někam "ven", jak se tady říká, abychom si šáhli a čuchli k tomu, jaké to je, když se sklízí na polích, jaká to je dřina a napětí, ale jaká je to také radost a jaké je to obdarování. Nebo kdybychom aspoň z těch stromů směli sklízet - tady potkat ovocný strom, po té dlažbě v Praze 3 - nevím, jestli tady vůbec nějaký je ? Je nějaký strom ovocný na Praze 3 ? - Jestli o něm víš, Ráchel, tak mě tam potom zavedeš, ano ? Bude to pro mě potěšením. Já jsem ho, myslím, zatím nepotkal…
Sklízet ovoce však smíme alespoň v těch přenesených významech a smyslech. Smíme si tam promítat, že to znamená požehnání vší naší snahy a práce. Ve všech rovinách, kde to děláme, kde žijeme, pracujeme, kde se učíme, kde se spolu dohadujeme, kde spolu hledáme cesty - to všechno smíme najednou slavit, že nezůstalo jenom na nás, ale že jsme to přijali od Hospodina, že On to požehnává.
Jedno obdarování chci zejména vypíchnout : Chceme děkovat Bohu, že On se s námi setkává.- "…ve svátostech svých a Slovu. Každému, kdo Jej vyznává…svůj život dává znovu…" - Teď jsem se prořekl : To, co jsem zatím říkal, tak mám z písničky, z 350. v našem zpěvníku. Bratr farář Rejchrt ji kdysi napsal. Za písničky chci dnes hodně, hodně poděkovat !! - Protože kdybychom chtěli přezpívat jenom aspoň všechny ty, co se hodí k tomu, co dnes slavíme, vůbec bychom to nestihli za celý den.
I.
Pojďme však už k tomu textu, který máme před sebou a který především patří dnes Ráchel, ale ne jenom jí. Vždyť smíme vzpomínat na svůj vlastní křest, či ho vyhlížet. Smíme vzpomínat a vyhlížet, jak je to s naším životem před Bohem a s Ním. A smíme znovu se k Němu vracet, když se naše cesty od Něj odklonily.
"Blaze člověku, jenž našel moudrost…" - Moudrost je tím nejlepší darem. Její počátek, základ a podmínka je v Písmu zřetelně stanovena : Počátek moudrosti je bázeň Hospodinova, nebo bázeň před Hospodinem. (Př 1:7par) Tohle, prosím, řekl ten, kterého v Písmu označují za nejmoudřejšího, na němž to bylo vidět i zvenku, protože nejenom, že byl nejmoudřejší, ale byl i nejbohatší a nejmocnější a nejslavnější a nejchytřejší - Přijela za ním královna ze Sáby, která znala všechny hádanky rébusy a křížovky. Sudoku řešila od boku, bychom řekli - a nepřehádala ho. Zjistila, že on má ještě jeden tah napřed, že je ještě trochu lepší. - Kdo to byl ? - Jeho jméno znamená, jeho život byl POKOJNÝ. Neválčil, nezabíjel, ale všude se domlouval. Stál o to, aby se věci řešily v klidu. - Šalomoun. To jméno Š:lómó znamená "pokojný". Jemu bylo dopřáno, splnila se jeho prosba, když docela mladý měl nastupovat na královský trůn - ve třetí kapitole první knihy královské o tom čteme - Hospodin se mu ukázal a řekl mu: Žádej, oč chceš, já ti to splním. To známe z pohádek - jeden chtěl tohle, druhý tohle, třetí tohle - a většina jich promarnila dokonce tři přání. Šalomoun měl jedno - ale trefil. Víte, o co žádal ? - "Moudrost mi, Pane, dávej, abych po Tvé cestě chodil. Moudrost mi, Pane, dávej, abych cíl neztratil."
Dostal. A dostal k té moudrosti i všechno ostatní. A to měrou hojnou, ba přehojnou. Tenhle Šalomoun nám připomíná a vyznává : Aby měla jakákoliv lidská schopnost, obdarování, talent svůj dobrý výsledek, je potřeba, aby nepřehlédla a věděla, že Hospodin je dárcem, že od Boha je to vše. A že pro něj je to vše. A že je potřeba, ba je to nezbytně nutné, abychom se doptávali a hledali, jaká je Jeho vůle pro nás.
II.
My se dnes radujeme z dalšího človíčka, který objevil a projevil svou touhu po Boží moudrosti a po Jeho blízkosti, po Jeho darech. Po schopnosti žít tak, jak se Pánu Bohu líbí. - Díky, Ráchelko !
Proto už jenom stručně z toho Přísloví: "Důvěřuj Hospodinu celým svým srdcem !" - píše ten přemoudrý Šalomoun. A zase se do toho vloudí písnička : "Není lepší na tom světě, nežli Boha ctíti, Jeho vzývat, Jemu sloužit, Jeho velebiti." - a tak dál - EZ 611 !! A zase nějaký Rejchrt -
"Není lepší na tom světě, nežli druhým dávat. Však bohatství s jeho strastí ani nepoznávat.
Není lepší na tom světě, než v pokoji bývat. Místo zlostí, mrzutostí Pánu Bohu zpívat.
Není lepší na tom světě, než svědomí čisté. To nám dávej, uchovávej, milý Pane Kriste !"
= Opisoval od Šalomouna pan farář Rejchrt !! J - Ten to přece takhle říká. - A teď všechny naše hádky, spory, dohady, nadávky, křivdy, mrzutosti - jestlipak na to nezapomínáme, že tudy cesta moudrosti nevede, když se nám tohle stává ? Když zas chceme mít ostré lokty, když se zase strkáme o hračky a jsme schopni se pobít…? Tohle Šalomounovo není. Možná by nebylo špatné zavést si, počítačově řečeno, takovou zkratkou cestu, takovou pojistku : Když na mě přijde vztek a teď bych už zase chtěl někoho…. a někomu….(gesta) - tak aby mě to "spadlo" a začal jsem si zpívat. "Není lepší na tom světě, než v pokoji bývat, místo zlostí, mrzutostí Pánu Bohu zpívat…."
Dnes slavíme díkůvzdání. A to je o věcech a o penězích a o majetku. Máme s tím trápení. Stále znovu. Šalomoun s Rejchrtem napovídají - "Není lepší,… nežli druhým dávat, však bohatství s jeho strastí ani nepoznávat." = Nedat se lapit. Musíme vyznávat stále znovu, právě v den, kdy si připomínáme, kolik toho máme, kolik jsme dostali, že máme s majetkem problémy. Že si nás snadno omotá kolem prstu. Že nás zaměstná tak, že se už neumíme radovat. Že neumíme rozpoznávat Boží dílo a Jeho vedení a Jeho dary. A ono na nás útočí ze dvou stran: Buďto nedostatkem = když nemáme tolik, kolik bychom chtěli, abychom byli spokojeni, nebo kolik mají ti druzí kolem nás, nemůžeme si dovolit…
A nebo naopak přebytkem. To zase, když máme něčeho navíc a teď nevíme, co s tím (aby nespadly ceny…) a těžko se s tím nabytým loučíme. Jen tak něco vzít a rozdat to, nebo dát si tu práci posbírat všechna ta jablka, co na sadě vyrostla a najezdit s nimi desítky kilometrů a strávit spoustu času, abych našel někoho, komu bych je mohl věnovat…- no, jestlipak to není ztráta ? - V očích ekonomů je. Proto to tak nedělají. Ale doporučují takovou přebytečnou úrodu zlikvidovat. x Ale přece se to občas stává a jsem vděčný, že právě v církvi, právě v Božím lidu - mohl bych to dokumentovat konkrétními zkušenostmi. (kašel = jako by mi zaskočil ohryzek z toho darovaného jablíčka…J, jak jsem si na něj vzpomněl)
To další, co připomíná Šalomoun : "Poznávej Ho na všech svých cestách…" - totiž Hospodina. To je jednak úkol, jednak připomínka, výzva, poslání, ale je to navíc radostná zpráva. Že něco takového je vůbec možné. Ba, že je to přímo zaslíbeno. Že se na to smíme spoléhat a vycházet z toho ve všem svém rozhodování, přemýšlení, hledání cest. A to jak v těch velkých věcech, životních rozhodováních, ale také v těch docela obyčejných každodenních zdánlivých bezvýznamných maličkostech. Hledat - Boží moudrost a Jeho vůli. Šalomoun o tom psal v předcházející kapitole - druhé. Měl bych ji asi tady číst celou a nebudu. Odkážu vás na ni - podívejte se do ní. Jak hodně to tam vypisuje.
Chci ale připomenout jinou osobnost, která, podobně jako Šalomoun, dostala Boží moudrost. Osobnost, k níž se hlásíme : Jan Amos Komenský. Ten, který prožil tak složitý, těžký život, celý život prosazoval, dodržoval "praxis pietatis" = praktickou zbožnost. Tedy to, že každý den začínal, provázel a končil modlitbou, tedy hledáním toho a odevzdáváním všeho samotnému Hospodinu.
A chci k tomu připomenout ještě jednu věc : I kdyby se ti zdálo, že Pána Boha zrovna nepotřebuješ, vždycky v každé chvíli máš dostatek důvodů k tomu, abys mu děkovala. Za všechno, co člověk prožívá. To, co chci zdůraznit, je, že člověk na to nesmí litovat času a sil, ale naopak musí si je aktivně vytvářet a hledat. Protože to má zaslíbení, jedinečné zaslíbení : Umí to proměňovat, umožňuje to proměňovat náš život a všechno, co v něm prožíváme a máme, tak, aby to bylo požehnané. Tak, aby to bylo k dobrému. Neznám jinou zaručenější cestu, než je právě tato. Aby člověk stále měl dostatečný prostor, čas a síly k tomu, aby Bohu děkoval a v každé modlitbě překládal své prosby. Potom pokoj Boží, který převyšuje každé naše pomyšlení, nás opatruje a střeží.
III.
A konečně to třetí - v rychlosti :
To nás možná překvapuje.Docela praktická věc té moudrosti : "Cti Hospodina ze svého majetku !" - Děti - jako děti jsme byli zvyklí, že jsme ráno nafasovali každý nějakou tu korunku a tu jsme žmoulali v ruce až do té chvíle, kdy buďto na nedělní škole, a nebo po bohoslužbách jsme mohli taky přijít a "cinknout" do talíře nebo do košíčku…. Dnes už se to moc nedělá - možná proto, že to cinkání už nestojí za řeč a to šustění není úplně ono a děti malé by ty peníze roztrhaly mezitím….
Cti Hospodina z majetku - je pro život nesmírně důležité. Je to první zkouška, lakmusový papírek toho, jestli na Něj spoléhám, anebo jestli pořád mám pocit, že jsem na tom tak bídně, že si nemohu dovolit přece někomu něco dát.
Nepřehlédněme ale, že tam je napsáno : "Cti Hospodina ze SVÉHO majetku !" - No dobře, ale já jsem zatím "výdělečně nečinná" - kde mám brát ty peníze ? - No, i to, co dostanu darem, to, co dostanu za to, že se mi něco šikovně povedlo - to už je také můj majetek. Ale pak smím, myslím, mezi svůj majetek počítat právě třeba svůj čas. Ctít Hospodina ze svého majetku znamená taky, že mně zbyde každý den dost času na to, abych byl s Bohem. Abych se modlil, abych si četl, abych si zpíval.
+Já mám třeba také svoje blízké, se kterými žiji. Ctít Hospodina z tohoto svého majetku znamená, že mám dost času a chuti, abych se za ně modlil, abych s nimi byl, abych pro ně něco dělal.
Cti Hospodina ze svého majetku - přinese to požehnání.
To poslední, na co chci vzpomenout v tuto chvíli, je zase píseň. Už jsem to naznačoval, že ty písně jsou obrovské bohatství. Ráchelko - vzpomenu na svoje kmotry. Už ani jeden nežijí, ale žije mi z nich jejich píseň. Amálce se bude líbit, že moje kmotřička byla Amálka. U ní, myslím, jsem vídával na jejím sektretáři, tam, co se dávají ty největší cennosti = lidi, na které vzpomínáme, zázračné události, které jsme zažili atd. - tak tam ona měla v takovém tom skleněném rámečku fotku. A na té fotce nebyli lidé. Byla tam píseň. Kmotříček ji taky znal a slýchával jsem je ji spolu zpívat :
"Sečti všechny dary, které Pán ti dal, sečti všechny dary, které už jsi vzal. Sečti dary, v nichž ti požehnal - a v tvém srdce zazní nová píseň chval."
Sečti všechny dary - kolem toho chodívala moje kmotřička denně a vím, že se tam zastavovala. A já si to dobře pamatuju. A chtěl bych to předat dál…
Shrnuji, opakuji :
1) Blaze člověku, jenž našel moudrost - to ti přejeme. A nejenom tobě, i sobě.
2) Moudrost znamená bázeň před Hospodinem - tedy poznávat Hospodina v Jeho stvoření a ve svém životě. V Římanům 1.kapitole se můžeme dočíst, jak to končí, když se nám tohle rozsype.
3) Jak ji najdu, tu moudrost ? Jak poznám, jaká je Boží vůle pro mne ? - Věřím, že cestou k tomu je pravidelný, horlivý život s Bohem. Denní čtení Písma, zpívání písní, modlitby, setkávání se se setrami a bratřími v rodině víry, jak říkáváme. A to již člověka navede, aby nezůstal jenom u mluvení a myšlení, ale aby se dal do služby. V církvi, či ve službě potřebným. A tak zhodnocoval a užíval dary, které má.
4) Konečně to poslední docela, co ti chci dávat, Ráchel (a nám také) - Nedej se odradit ! Nenech si to vzít ! Ujišťuji tě, že potkáš v životě řadu lidí, kteří tohle slyšeli a kteří to také vyzkoušeli, ale nezafungovalo jim to hned, snadno, nebo tak, jak by si přáli - tak to vzdali a žijí po svém anebo hledají jinde. A Pána Boha tak trošku pomlouvají. Ono to někdy může trvat skutečně dlouho. Hodně dlouho. Nebo mě to může stát mnohem víc, než to stálo ty lidi kolem, které znám…. Nedej si to vzít ! Neboť skutečně "není lepší na tom světě, nežli Boha ctíti…!"
Tohle věděl i žalmista David. Proto, když klopýtl, spáchal hřích, vzdálil se Bohu, tak horlivě prosil : Cokoliv se mnou udělej, jenom mne neodvrhuj od své tváře, svého Ducha mi neber !!! - Moc to potřebujeme, neboť se hodně vzdalujeme. Pojďme to tedy v tuto chvíli spolu vyzpívat. Vyzpívat tu jedinečnou Davidovu modlitbu, tak jak ji máme zbásněnou a zhudebněnou v písni 379. Je to nádherné vyznání víry. Tuším, že výborná odpověď na slyšené slovo o moudrosti, o pokoře, s kterou ten nejmoudřejší ji přijímal i užíval. "Stvoř srdce čisté, Bože, mi a Ducha přímého obnov u vnitřnostech mých !" AMEN