close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
....."Shledal jsem, že není nic lepšího, než když se člověk raduje z toho, co koná..." (Kaz 3:22)

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Až majetek pomine... I.

31. ledna 2008 v 2:41 | jas |  Kázání

Bohoslužby 20.1.2008 - Mgr.Jaromír Strádal

Čtení: Kazatel 11:1-2, Lukáš 18:18-27
Text: Lukáš 16:9
"Já vám pravím: i nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele. Až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků."
"Až majetek pomine…" - To budiž jakýsi pomyslný nadpis dnešního kázání.
Měl bych snad pro úplnost přečíst ten oddílek celý. Trošku jsem předpokládal, že ho všichni budete mít v paměti a před očima, ale třeba tomu tak není, tak pro jistotu:
Svým učedníkům Ježíš řekl: ... (Lukáš 16:1-9)
Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodaří s jeho majetkem.
Zavolal ho a řekl mu: Čeho ses to dopustil ? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem.
Správce si řekl: Co budu dělat, když mne pán zbavuje správcovství ? Na práci nejsem, žebrat se stydím. Vím, co udělám, aby mě někde přijali do domu, až budu zbaven správcovství. -
Zavolal si dlužníky svého pána a řekl prvnímu: Kolik jsi dlužen mému pánovi ?
On řekl: Sto věder oleje.
Řekl mu: Tu je tvůj úpis, sedni a napiš 50 !
Pak řekl druhému: A kolik jsi dlužen ty?
Odpověděl: Sto měr obilí.
Řekl mu: Tu je tvůj úpis, sedni a napiš osmdesát !
Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě.
Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější než synové světla. Já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele. Až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků.
Vděčíme vlastně letošnímu Aliančnímu týdnu modliteb za to, že nás přitáhl do těchto lukášovských vod, do oddílů mezi kapitolami 12-18 a do jeho centrálního oddílu O marnotratném synovi. Z něho se vycházelo, ten jsme probírali, o něm jsme hovořili. A zjistili jsme, že k němu potřebujeme znát i kontext. A možná, že pro mnohé překvapivé bylo, že nejtěsnějším kontextem marnotratného syna je právě toto podobenství, které překladatelé ekumenického překladu pracovně nazvali "O nepoctivém správci".
V těch rozhovorech, zejména na biblické hodině, jsme se shodli na tom, že podobenství mají jednu dobrou vlastnost, že jsou cílená k jednomu cíli, že mají jeden hlavní důraz a že se musí jen velmi opatrně hledat v nich něco dalšího. Že tedy je potřeba vědět, že podobenství bývá o jenom hlavním motivu.
Přesto však tušíme a zakoušíme, že kdybychom byli příliš rigorózní v tomto postoji a začali si vymezovat - tenhle text je JEN o tomhle a nic jiného tam není, je to zpravidla naše sebeobrana proti tomu, aby nám Písmo mohlo promlouvat do života, protože si zpravidla najdeme takový motiv, který nám tolik nepřekáží, a na něj potom vsázíme. Držme tedy i to, že Písmo má právo inspirovat, oslovovat nás i v našich konkrétních současných prožitcích, životech, trápeních a otázkách. Jinak se nám snadno stane něčím, co je jasné, přehledné, stabilní, ale co je kamenné a dávné a my k tomu máme velmi, velmi daleko, našeho života se netýká. Pravda, ta obezřetnost tam stále musí platit, ale o té jsem už mluvil.
O čem to tedy vlastně je? Shodli jsme se na tom, že toto podobenství jepředněo prozíravosti. Za druhé bych si chtěl troufnout neopomenout, že jedná o majetku a o tom, co to znamená prozíravě s majetkem zacházet. To byla ta dvě biblická čtení, která jsme před chvílí slyšeli. A konečně do třetice: myslím, že tam právem můžeme nalézt důraz na věrnost.
Tedy to první. To podobenství je o prozíravosti. Ten správce, kterého obvinili, byl pochválen majitelem toho majetku, že jednal prozíravě. Co to je prozíravost ? Už v samotném slově slyšíme, že to znamená něco víc, než jenom vidět, než jenom zřít, než jenom chápat. Vidět kus dál, možná bychom mohli říci vidět za horizont, vidět za kopec nebo za roh. Nebo, použijeme-li podobný motiv ze Starého zákona, z 1.knihy Samuelovy: "Člověk hledí na to, co je před očima, ale Hospodin prozírá, hledí k srdci". V tom smyslu je i prozíravost v kontaktu nás lidí mezi sebou, že vidím do druhého člověka dál, rozumím mu, ne jenom jak se na mě tváří, jak vypadá, ale jsem schopen rozpoznávat, jaký je, co v něm ve skutečnosti je.
Prozíravost má velmi blízko k prozřetelnosti a to víme, že už je charakteristika, která patří zejména samotnému Bohu. A je-li psána s velkým P, tak už pouze Jemu. Snad bychom v tomto kontextu měli zmínit i jednu kategorii starozákonní. Tam se pohybovali lidé, o nichž se říkalo, že byli "vidoucí". Ti byli prozíraví a byli nadáni ad hoc k nějaké akci, k nějakému poslání zvláštní schopností od Hospodina. Proč to říkám ? To jejich prorocké vnímání neznamenalo jenom, že uměli předpovědět, co se stane, ale uměli předpovědět, co nikdo netušil, co bylo zlomové a převratné. V tom bylo zřejmé, že to bylo shůry. A navíc ještě také uměli rozumět a vykládat to, co už bylo za nimi, co se stalo. To všechno obsahuje prozíravost. Že člověk nepopisuje jenom data, historická fakta, ale chápe souvislosti, příčiny a také z toho slyší a čerpá pro sebe, co to přináší a jak mě to může ovlivnit.
Prozíravost. V čem tkvěla prozíravost pro člověka, který za ni byl pochválen? Za co byl vlastně pochválen? Nejdříve myslím, že bychom se mu měli trošičku omluvit. I tady máme pěkný příklad toho, jak často čteme třeba něco jiného, než v textu je. Mnohokrát čteme něco, co tam není. A musí nás na to druzí upozornit, že vnímáme ten text tak, že do něj vkládáme sami sebe a své pojetí a své vnímání. Tady v tom textu například: Proč byl vlastně ten správce nepoctivý, jak ho pojmenovali překladatelé ekumenického překladu? Oni sami totiž přehodili první verš toho podobenství tak, jak jsme slyšeli: "Byl jeden bohatý člověk a měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodařil s jeho majetkem." Když nakoukneme ke Kralickým, zjistíme, že tam už to je trošičku jiné. Kraličtí mají: "Člověk jeden byl bohatý, kterýž měl šafáře, a ten obžalován jest před ním, jakoby mrhal statek jeho." "Špatně hospodařit" a nebo "mrhat něčí statek" není totéž. A teď teprve se možná chytíme za nos a zjistíme, že ovlivněni současností, tak jak aspoň vyplývá z rozhovorů nad těmito texty, když slyšíme o nepoctivém správci, automaticky se nám vkrádá, že je to nějaký tunelář, který si tam prostě nakrade pro sebe. Ale to v tom textu vůbec není. Když budete hledat další cizojazyčné překlady, zjistíte, že tam to bývá ještě dramatičtější, drastičtější. Luther to přeloží slovem, které znamená že "umrtví", že "zabije" majetek svého pána, když to chceme slyšet doslova. Tedy toho člověka obvinili, že hospodaří tak, že ten pán z toho nemá užitek. A to neznamená, že by on musel krást pro sebe. On mohl klidně třeba rozdávat druhým, nebo mohl být prostě nešikovný, nešlo mu to, tak ho druzí předběhli, neměl takové lokty… Tedy - omlouváme se ti, správče, nemusíš být ještě tunelář. To je náš současný problém.
V čem tedy spočívala jeho prozíravost? Asi tedy ne v tom, že by umenšoval majetek svého pána. I když to o něm čteme, že to byla jeho reakce na to, když se dozvěděl : "…Chlapče, končíš. Připrav se na to, že vezmeš špatný konec. Tak se chvíli zarazí: Na práci nejsem, žebrat se stydím - co udělám?... A pak si zavolá ty dlužníky, jak jsme to slyšeli. Tedy znovu ještě více zdecimuje majetek svého pána. A teď je to tím vystupňováno - ten pán ho pochválí. Arciť ne za to, že mu zdecimoval majetek. Ale za co tedy? -
Pochválí ho za to, že má zřetelnou naději, že počítá s tím, že to, že tady skončím, ještě neznamená, že to je úplný konec. Počítá s tím, že bude ještě něco dál. A když bychom chtěli dokládat oprávněnost tohoto důrazu, můžeme číst dál a zjistíme, že v závěru 16.kapitoly Lukáše je další podobenství - O boháčovi a Lazarovi. Znáte to. Ten bohatý člověk, který si užívá svého bnohatství, až pozdě přijde na to, že je něco dál a že s tím nepočítal a že už je to nevratné, že už se nemůže vrátit to, co zamýšlel. To, co tedy je chváleno u toho správce, je jeho prozíravost, která znamená, že počítal s tím, že je něco dál, když tady skončím. Řečeno slovy našeho prvního prezidenta: Žij, člověče, vždycky a jednej, rozhoduj se pod zorným úhlem věčnosti. Pamatuj, že je tu vždycky něco, co přesahuje tvoje vnímání, myšlení, rozpoznávání. Že tam, kde už žádný člověk nemůže, tam ještě je něco dál. A že to bylo i před tím a bude i potom. A že to je i nad tím a pod tím a uprostřed toho…
Dostáváme se k charakteristikám, které nezvratně patří k tomu, co vyznávají křesťané o svém Bohu, o Hospodinu. Prozíravě tedy znamená "sub specie aeternitatis". V tom smyslu i pro budoucnost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama