close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
....."Shledal jsem, že není nic lepšího, než když se člověk raduje z toho, co koná..." (Kaz 3:22)

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Až majetek pomine... II.

31. ledna 2008 v 2:42 | jas |  Kázání
Řekl jsem to druhé, že tu čteme i o majetku. = Pojďme zkusit vzít ten případ, když už ho tam Ježíš zřetelně uvádí jako náznak toho, jak se žije prozíravě. Asi to nebyla náhoda, že právě tenhle rozměr našeho života, tedy hospodaření s majetkem, s tím, co je nám svěřeno, Ježíš užívá, aby ukázal, jak se prozíravost nebo neprozíravost, pošetilost promítá do našeho života. Jako bychom tam málem slyšeli - "o penězích až na prvním místě".
Majetek funguje, platí jenom tady. Nic z něj jsme si nepřinesli a nic si taky neodnesem. Tohle budiž rozměr hranice vlastnění a majetku. Nic nemáš a nic si neodneseš. Ale jakoby tu přece něco bylo, něco tu je. Jsou věci pozemské, ale ty člověk může proměňovat, řekněme na nebeskou měnu, na věčnou měnu. Jako by si člověk mohl ukládat do zahraniční banky. Nejenom tady u nás, kde může přijít převrat a všechno se to změní a ztratí. Jako bych mohl ukládat v měně, v devizách, ve valutách, které mají svou jistinu a svou pevnost - na které zatím nemůžu dosáhnout. To je zvláštnost, to jsme dobře znali v minulosti, že ti, kteří si ulévali někam, tak to měli jako naději pro budoucnost. A víte, že takové Švýcarsko velmi zbohatlo na tom, že mnozí, kteří jim svěřili své poklady, už se tam nikdy nedostali zpátky, aby to mohli zase čerpat. Podobně jako by to bylo s těmi poklady, o kterých Ježíš říká ve svém Kázání na hoře: "Ukládejte si poklady v nebi, kde mol nežere a rez nekazí."
Co to jsou ty poklady? Co to může znamenat docela prakticky?
Pokouším se to shrnout. Je to - přetavujte věci, materiál, peníze, možnosti, čas -- ve vztahy !
A jsme u toho třetího. O věrnosti.
Dva příklady o věrnosti následují hned po tomto oddíle u Lukáše. Lukáš byl velmi vzdělaný člověk. Tak se soudí podle toho, jak psal a jak redigoval svoje evangelium. Je známé, že tytéž oddíly, které existovaly určitě před tím, než byla sepsána evangelia a jsou doložena z různých míst, ty potom evangelisté, redaktoři těch jednotlivých spisů, nějakým způsobem zpracovávali a nějakým způsobem seřadili. Tady jsme zrovna v místě, kde se můžeme seznámit s Lukášovskou teologií, s jeho redakční praxí.
Dva oddíly o věrnosti následují po tom, co jsme se doslechli, že prozíravost znamená myslet dál. Ten druhý příběh už jsem zmínil, ten známe a asi mu i rozumíme. Boháč, který si při svém užívání nevšimne, nebo zvykne si na toho chudáka u dveří a žije tak, že i psi se u něho mají lépe, než jeho bližní… Ten vlastně promrhá svůj statek, umrtví ho, zdecimuje a už to víc nemůže vzít zpátky. Nic z toho neproměnil na tu nebeskou věčnou měnu. Nepočítal s tím, nebo mu to nestálo zato, aby si ukládal něco na potom a pak zjišťuje, jak je to hrozně nevratné. Už se nedá nic dělat. A chce varovat aspoň své bratry - pošli aspoň toho Lazara, ať jde k mým bratrům do mého domu a varuje je, aby nedopadli jako já. A slyší od Abraháma, tedy postavy, která tam zastupuje Hospodina - "Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchaj !." - to je všechno, co potřebují.
Ten první oddíl o věrnosti však jistě překvapí. K tomu boháčovi a Lazarovi se sluší snad ještě dodat - jsme si tak jistí, že dopadneme jinak než ten boháč? Podle toho, co děláme, podle toho, jak zacházíme s tím, co je nám svěřeno?
Tento Ježíšův příklad je pro nás těžší, složitější. Kde se vzal, tu se vzal, je tu najednou zasazen jeden jediný verš, který znají všichni ostatní evangelisté, ale zasazují ho, pravda, do jiných souvislostí. - Co tím chtěl Lukáš říci, že to usadil, umístil právě sem?
Víte co tam stojí? - "Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké. Kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké." - To je úvod o tom, jak je to s poctivostí a věrností k věcem. A pak se tam náhle ozve: "Každý, kdo propouští svou manželku a vezme si jinou cizoloží. Kdo se ožení s tou, kterou muž propustil, cizoloží."
A pak, jakoby nic, pokračuje podobenství O boháči a Lazarovi. Co tím chtěl Lukáš říci?
Přinejmenším to, že manželství, rozluka, rozbité vztahy, nevěra, nevěrnost, nedůslednost, že to jsou věci, které jsou neprozíravé. Už proto, že se nevejdou do rozměru Božího zákona. Jako by člověk mohl najít to, co znamená vidět za roh, vidět za horizont - jako by to všechno mohl najít v Mojžíšovi a Prorocích. Jako by to bylo Hospodinem dáno. - Jednej prozíravě, tedy jednej tak, jak víš, že si Bůh přeje.
Když se chceme trošku zamyslet nad rozlukou v této souvislosti, musíme asi nejdříve zase vysvětlit trošičku pozadí. Současný rozvod a tehdejší rozluka není arciť totéž, nepřekrývá se to. A když, tak jenom částečně. Proč to říkám? Chtělo by se mi říci, že současný rozvod už má dávno vymalováno, už v tom, že pozice těch účastníků v rozvodovém řízení jsou úplně jiné a jsou už dávno ztracené, když bych to řekl takhle. A to proto, že v současném pojetí našeho práva už není moc stopy po nějaké věrnosti v tom smyslu, že by svazek takto zavázaný trpěl věrností a nerozlučností. Že by tam bylo něco, že jeden za druhého bere zodpovědnost, ze které se prostě nemůže vysmeknout, a že ten druhý je mu podřízen a může trpět, ale nemůže se z toho osvobodit. Tak totiž vypadal rozměr tehdejšího manželství. Když budete studovat Starý zákon a hledat, jak je to tam napsáno, brzy zjistíte ty rozdíly : Žena se tehdy kupovala, žena se přidělovala, muž mohl mít víc žen, ale nemohl se jich zbavit. Mohlo se tedy stát, že nějaký bohatý si nakoupil žen víc, pak je nestačil obstarat, nestačil se jim věnovat, ony trpěly, chřadly, vztekaly se, ale bylo jim to málo platné. Protože podle Zákona Mojžíšova právě tohle bylo pole, které si Hospodin vyhradil, do kterého člověk nemá zasahovat. A měl k tomu jistě dobré důvody. Muž tehdy mohl jít a najít jedno děvče a druhé děvče a všem jim se stát ochráncem a ploditelem, aby ony mohly naplnit své poslání, ale nesměl se této povinnosti zříci. A jestliže jeho ženy trpěly, tak to padalo na jeho hlavu. To znamená, že musíme číst dobře. Stojí tam: "…každý, kdo propouští svou manželku" - nikoliv jak se nám tam dere ze současnosti - každý, kdo opouští svou manželku.!!!
Opustit nelze. A kdo rozumí manželství jako svátosti, tak tento rozměr právě tak dobře ví a ctí. Opustit nelze. Protože opustit by třeba bylo smrtelné. Zákon kázal, že taková nemá nárok - byla soudně stíhaná - a když ji našli, tak to pro ni znamenalo konec. Vyšlo ji úplně nastejno, jestli bude cizoložit jako manželka ve svém domě, nebo zdrhne od manžela někam jinam.
Ale ani na druhou stranu neexistovalo, že by manžel opustil svou ženu. On se k ní mohl jen chovat špatně, mohl ji zanedbávat, mohl ji pokořovat, ponižovat. To všechno mu jednou spadne do klína a na hlavu. Ale nemohl se jí nikdy zbavit. Tohle bylo něco, co tehdy věděli již hoši, a s čím museli počítat. Ale známe i řadu biblických příběhů, kdy se to právě zrovna dvakrát nepovedlo. A víme také, jaké těžké, trpké důsledky - do třetího, čtvrtého nejméně pokolení pak takové poklesky přinášely.
Jednat prozíravě v těchto našich vztazích tedy znamená počítat s tím, že to jsou teritoria, že to jsou věci, které jsou svaté, které nám Pán Bůh svěřuje s tím, že ne my si budeme dělat podle svého, jak se nám právě hodí. A když budeme, tak nechť laskavě počítáme s tím, že až pomine majetek, nebude nic, ale bude něco dál, kdy se nám to všechno vrátí. Chtělo by se říci - i s úroky. Naštěstí je psáno v Písmu, že Bůh je spravedlivý a mnohokrát je tam opakováno, že jak jsi jednal, tak se ti také naplní. Ale nestačí to?
Ten správce, kterému jsme se omlouvali, že nutně nemusel být tunelář, ale přece ho přistihli, že nedobře hospodaří s majetkem svého Pána, byl pochválen za to, že byl prozíravý. Za to, že si dělal nespravedlivým mamonem přátele. Málem kristovsky, dalo by se říci, si v situaci, kdy je obžalován a kdy je jasné, že tady bude končit, ještě přitíží, zvětší svůj dluh. Přitom mohl počítat s tím, že ten soud bude ještě krutější. A že reparace, které zde bude platit budou ještě horší.
A propo - zapomněl jsem zmínit ještě jednu věc. V našem právním zákonném uspořádání je jediná zřetelná stopa Mojžíšova zákona a to, že muž, který opustí, musí platit alimenty. Tam je stopa toho, že nemůže opustit, ale že aspoň jakousi odpovědnost za toho, koho k sobě připoutal, nese dál. Navrhoval bych však po právu, jestliže máme emancipované vztahy, aby se alimenty platily oboustranně.
Ale pojďme zpátky k té prozíravosti. Ten správce byl pochválen, že si zvětšil svůj dluh, ale získal si přátele. Vzal na sebe část jejich dluhu. Až majetek pomine, bude - doufá ten člověk - přijat k někomu do domu. Když to domyslíme v souvislosti toho příběhu, že mluví o Bohu a o nás a o věčnosti, pak nám vychází - když si to pošpiníme tady mezi námi, když na nás budou mít ještě víc toho, čím nás můžou odsoudit a obžalovat, že jsme v očích tohoto světa zpronevěřili nebo špatně hospodařili tak, že to nevynášelo, málem bychom promrhali, rozházeli majetek, ale bude to znamenat, že tím přibylo na kontu toho věčného bohatství, jedním slovem shrnuto - lásky, pak jsme udělali cosi prozíravého. Jenom je těžké to vidět předem, než je člověku dáno. Prozíravost se těžce učí. I sami učedníci u toho bohatého mládence jsou toho svědkem. Zhrozí se, když jim Ježíš řekne to přirovnání o velbloudovi a jehle. - Kdo tedy může být spasen?- ptají se. Jestli je to tak, tak se tam žádný z nás nevejde. A Ježíš je svrchovaně uklidňuje, což je pro nás úžasné evangelium - ale hoši, vždyť to přece nezávisí na vás, vždyť spasení je Boží dar. To, co je u lidí nemožné, je u Něj možné. Z toho se chceme radovat a o prozíravost, dar vidění vírou, prosit.
Nemáme, co bychom ti předkládali a čím si na Tobě vynucovali, už jenom Tvou pozornost, natož Tvé přijet,í Pane náš. Jako marnotratní přece doufáme, že Tys nás nepřestal milovat a že se smíme v pokoře k Tobě vracet. Že se smíme setkávat s Tvou otevřenou náručí. Co víc - dokonce smíme a nemáme si to nechat jen pro sebe. Ale máme o tom vyprávět, jak veliké věci jsi nám učinil, že Tvá náruč je otevřená pro každého, kdo k Tobě přijde. Amen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ondřej Ondřej | E-mail | Web | 26. června 2012 v 12:37 | Reagovat

Pěkný....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama