Zastavení druhé - "U Hospodina je spása".
Druhá kapitola, shodou okolností také 10.verš. Ono nám to dnes vůbec tak hezky vyšlo, že si připomínáme právě 10.verše ze všech 4 kapitol pororoctví Jonášova.
Jonáše, jak víte, vzali, hodili do moře, což znamenalo, že s ním je naprosto konec. Pohřbili ho. Doslova. Dočetl jsem se, že mnoho národů pohřbívá právě tím způsobem. Eskymáci třeba. Tam, co oni žijí, je všude led. Hrobeček vykopat nemůžou. Oheň udělat je také těžké - tak oni pohřbívají tak, že naloží toho zemřelého do kajaku a pošlou ho na moře. Nebo jinde, když někdo zemře, tak ho vezmou, dají mu šutr kolem krku a spustí ho do moře. A moře to už zařídí.
Jonáše tedy hodí do moře, je pohřben, je konec. JENOMŽE - kdybyste to předváděli, nezapomeňte, že ta vaše figurka, ten Jonáš je stále v takové poloze, nebo tak se tváří, jako když se...modlí (děti) - modlí. Ano. = Jonáš i v tom hrobě nejhlubším, na dne moře, i tam se modlí. Možná si můžeme troufnout říct, že AŽ tam. Do té doby to třeba nestihl nebo nechtěl - ale tam ještě se modlí !!! A to je rozhodující v té chvíli. To je o těch Velikonocích. Když ukřižovali a pohřbili Ježíše, je psáno o jeho učednících, že se také ještě modlili. A přijde vzkříšení. Přijede tam ta naše známá...ryba - velká ryba, Jonáš si nastoupí - no ne, to mu musejí pomoct trošičku - A velryba s ním jede ... KAM ? - Do Niníve (míní děti) - TAM (na východ) - Ono to je tím směrem. Ona ho nezaveze do Ninive. To by to měl hoch moc pohodlné. Ona ho jenom vrátí zpátky tam, odkud vyšel. To, co jel špatně, ho ona vrátí. A on se musí znovu rozhodovat. - Půjdu ? - On ještě mohl jít třeba taky TAM (na jih) nebo TAM (na sever) - nebo se zavrtat do písku jako pštros a dělat, že není...(ha, ha , ha) Nebo vymyslet ještě další úhybné manévry.
Ale Jonáš podle školy, kterou už zažil, ví, podle námořníků, kteří se snažili a pak volali k Hospodinu, ví, že to nejlepší, co může udělat je, aby Pána Boha poslechl a šel. TAM (na východ, do Ninive.)
A tak jde. Přijde do Ninive...Moment, v prorocké knize Jonášově - celá jedna kapitola - CELÁ KAPITOLA - to vydá za celý příběh - je zapsána ta Jonášova modlitba. Tak je to důležité ! To si čtěte ! Čím starší budete, tím víc se vám určitě bude líbit. Jonášova modlitba končí : "Já Ti, Hospodine, s díkůvzdáním přinesu oběť a co jsem slíbil, to splním. Protože u Tebe je spása". Mě vám tam moc oslovilo to, co ten Jonáš říká : "...co jsem slíbil, to splním !" Možná po dlouhých klikatinách a cestách, ale co jsem slíbil, to splním. Budu tam, kde mě chceš mít.
No a teď přeskočíme, nebudeme se trápit s Jonášem po poušti, ale hned už jsme u velkého města - kdo máte kostičky nebo ostatní hračky, tak to tam připravíte, nastavíte, aby tam bylo ... mumraj, ruch, obchody, dálnice, letiště, metro, co si jenom vymyslíte - prostě veliké město. Jonáš tam přijde a začne se ...my ho nemáme pohyblivého - ta figurka stále zůstává v té poloze, jako že se modlí... A tenhleten modlící panáček se začne procházet po tom velikém městě. A uvidíte, že kamkoliv ho dáte, bude působit tak nějak zvláštně. Protože naše hračky, naše figurky, nebývají většinou zařízené k tomu, aby se mohly také modlit... Umějí se předvádět, umějí hrát divadlo, umí jezdit, umí se prát, bojovat, to jo - ale aby se modlily ? - Viděly jste, děti, někdy hračku, která by byla udělaná tak, že se umí modlit ? - Já myslím, že si ji musíte samy vyrobit.
Takže, tahle naše vyrobená, modlící se figurka se prochází tím velikým městem - a - Co říká ?
Už tím, že tam je. Pozor lidi ! Je tu něco špatně. Ne TAM, ani TAM, ani TAM, ale tam, kam pro vás určil Nejvyšší Bůh. Všechny ostatní cesty nebudou k dobrému. Buďto se vrátíte zpátky, odkud jste vyšli - to v tom lepším případě, nebo zahynete cestou, nebo dojdete do slepé uličky. Žádná jiná cesta nemá ten správný cíl.
A tady nastává v Jonášově příběhu převratná změna : Když to obyvatelé toho velikého města slyšeli, skutečně je to zaujalo. Jistě v tom měl prsty Pán Bůh. Když tam Jonáše posílal, měl to tam už připravené. On sám tam zapůsobil - protože proč by to jinak neudělali oni sami dřív, že ? Vždyť měli tolik možností... Ale až teď to zabralo . Na ten divný impuls toho modlícího se Jonáše. A oni nechali všeho, co dělali, a začali dělat něco jiného. A jsme zase v dalším 10.verši - již ve 3.kapitole : Když to uslyšel král, řekl, přikázal : Všichni teď nechte všeho a taky se modlete k Bohu. Kdo ví, možná, že se Bůh v lítosti obrátí." - To je velmi chabá jistota. Kdo ví ? Možná... že se Bůh v lítosti obrátí. Oni to nevědí, že to bude ta správná cesta. Nemají si to jak prokázat, dokázat. Oni nemohou slibovat - dělej tohle a určitě se stane tohle...Ale natolik tam pán Bůh zapůsobil, že oni věří tomu Jonášovi. Možná, že jim Jonáš vyprávěl ten svůj příběh. Jak to s ním bylo, jak se k nim složitě dostal. A že na základě toho svědectví oni potom také uvěřili.
No, Jonáš vyřídí své poselství a jde zase ... kam jde Jonáš z Ninive ? - Na kopec... - On tam bydlí ? - Ne. - Tak proč si tam jde sednout ? (děti různě radí...) - On jim zvěstoval, že když se neobrátí, když nenechají toho, co dělají, tak že budou zničeni. A čemu věří tedy Jonáš v tu chvíli ? - Věří, že toho nenechají.- Jo, přesně. Jonáš věří tomu, že toho nenechají !!! - Počkejte, ale to tedy - proč tam vlastně šel ? On přece měl jít zachránit ty lidi tam, to město. - On tomu ale nevěří, že by mohli být zachráněni. Víte, jak se to říká ? - "Podle sebe, soudím tebe." Jonáš nevěří tomu, že by Ninivští mohli činit pokání. A tak si vyleze na kopec a říká si - jé, to bude krásná podívaná...To ještě nikdo nezažil. To já se na to podívám. - To jako kdyby se u vás ve třídě prali kluci a vy budete vědět, že už jde paní učitelka. Tak byste za nimi přišli do třídy a řekli byste jim : Kluci, už toho nechte, už jde paní učitelka. A pak jste si našli výhodné místo, abyste viděli, co se bude dít. Jak bude zle, jakou dostanou poznámku...Jak byste byli zklamaní, kdyby toho opravdu nechali a nic se jim nestalo, co ?
Právě tak to měl náš milý (modlící se) Jonáš. Nebyl schopen uvěřit, že by ti druzí byli schopni toho, co on. Jemu se to přece stalo. On už to má přece za sebou. On už byl zachráněn. Ale nevěří tomu, že by právě tak mohl odpustit Pán Bůh těm druhým. A tak se chystá cizopasit, "paparazzit" na neštěstí druhých. To je hrůza. Ti Ninivští na tom v tu chvíli byli mnohem mnohem lépe, než celý slavný "prorok" Jonáš. Protože oni věděli, že to vůbec není samozřejmost, když se jim to stane, že by jim Pán Bůh ještě odpustil. Ale Jonáš tomu nevěří.
A konečně poslední 10.verš - ve 4.kapitole : Tam jsem četl něco o kočce. Ne, to nebyla kočka..."tobě je líto skočce" - tak divně přeložili překladatelé slůvko, které popisuje zvláštní rostlinu, která má veliké listy. Víte, jak vypadá třeba meloun ? Jaké má listy ? - Takové obrovské, jako třeba lopuchy - že se to dá používat málem jako deštník... (děti popisují své zkušenosti a vykreslují své představy o tom, jak vypadá skočec...) - Ano, taková nějaká rostlina to byla. To důležité na ní bylo, že se pod ní dalo sedět ve stínu - měla veliké listy. A Jonáš si vylezl na kopec, sednul si tam pod skočec a čeká. Sedí si ve stínu, kde to tolik nepraží, jako tam všude kolem a těší se, jak tam dole v Ninive jim bude horko. Protože je Pán Bůh zničí.
- JENOMŽE - (zvuková kulisa + gesta chroupajícího červa...) - Hospodin nastrojil červa.
Nezničil Ninive. Ale chce zničit Jonáše, zdá se. Tak jak byl Jonáš spokojený a připravený na tu podívanou - pošle mu tam Hospodin červíka, ten mu sežere tu rostlinku - a najednou je naopak Jonášovi horko. Praží na něj slunko a nemá se kde schovat.
A Jonáš ? - Poslouchejte : "Jonáš se velice rozezlil, vzplanul hněvem." - Kdo zná trochu Bibli, ten ví, že takhle se to už stalo jednomu docela na začátku. - Kainovi. (napovídají děti) - Kainovi. Ten se strašně naštval, že Pán Bůh přijal jeho bráchu a jeho ne. A tam je psáno přesně takhle : Planul hněvem a velice se rozezlil. Jenže moment - Kain na to možná měl právo, protože jeho Pán Bůh nepřijal. Ale Jonáš ? Ten přece před chvíli zažil, že ho Pán Bůh přijal a že ho zachránil až z toho hrobu ... !!! ??? Jonáš je věřící, Jonáš je prorok Boží, Jonáš zažil záchranu a ví, že jde vyřizovat Boží vůli. A přece se mu to nevyhne. A přece takhle zoufalost na něj přijde. Strašně se rozčílí a vzplane hněvem. A teď si všimněte, pěkná věc tam je : Modlil se k Hospodinu ! - A to byla jeho záchrana. Že i v tu chvíli, kdy se tak naštval, nemístně, nepochopitelně, nezačal hned jednat, ale nejdřív... - chci vám říct takovou hříčku : Nejdřív napočítal do deseti. Víte, jak se to říká ? Když tě něco naštve, mezačni hned zbrkle, vztekle jednat, ale nejdřív napočítej do deseti ! - A to neznamená jenom si prohlédnout, že máš všechny prsty. Co nám připomínají prsty, co se na nich učíme ? - Desatero. - Jasně, Ráchelko, dnes mi skvěle napovídáš. = Než něco uděláš, tak si přeříkej ten Zákon ! Desatero. Abys neudělal ve svém vzteku a hněvu něco, co se tam nevejde. Co by tě zahubilo. - A jak začíná desatero ? - Nejenom ten konec = nezabiješ, nepokradeš - to znají všichni, nebo skoro všichni, ale jak to začíná ?
Koukám, že vy nikomu neublížíte, když se budete držet téhle rady, protože než si vzpomenete, jak je to první přikázání, tak se to zatím vyřeší všechno samo... :-) = To také není špatné. Ale nezapomeňte "napočítat do deseti", než začnete něco řešit.
"Já jsem Hospodin, Bůh tvůj, já jsem tě vyvedl, já jsem tě zachránil, ..." Když tohle Jonášovi dojde - stačí mu ten jeden palec, tak by přece nemohl dělat to, co dělá.
Možná, že tím můžeme dnes skončit. To bude naše zvěst Velikonoc - nad modlící se figurkou, lodičkou, stínem pod rostlinkou, vedle obrovského města a všech hraček...
Je možné. že jako byl Jonáš vytažen z hrobu a zase mohl jít dál, aby se dostal tam, kde má být, jako Ninive bylo zachráněno, i když se zdálo, že už musí ve své pýše prasknout, tak stejně i pro nás je tu záchrana. Ale potřebujeme, abychom jako Jonáš v každém místě věděli, že Pán Bůh nás vidí, že nás také slyší. Abychom se v každém místě, v každé chvíli nejdřív .... až se vás zase budou ptát : Co to děláš, prosím tě ? - Co řeknete ? ... Co dělám ? - Přeříkávám si desatero. Jinými slovy : Teď mě neruš, teď se .... modlím. Přece když si přeříkávám, jak to je s Bohem a se mnou, že on mě vidí a slyší, i kdybych byl na dně hrobu, to se přece modlím. (Žalm 23)
Až si zase jednou budete z dlouhé chvíle, nebo v zoufalství počítat na prstech, nezapomeňte : Jako se Jonáš modlil...
Myslíte, že k Vám mohu přijít o Velikonocích podívat se, jaké máte Velikonoce ? Jak vypadají vaši Jonášové ? A vaše Ninive ? - Domluvte to doma a kdo byste chtěl, abych přišel, tak mi vzkažte, ano ? A jinak si to pěkně užijte sami.
Jako Jonáš - chceme i tohle naše vyprávění skončit modlitbou :
Nebeský Otče, je nám trapné, když zjistíme, jak jsme před tebou trapní. Nad Jonášem se usmíváme, jak byl neschopný něco pochopit a vydržet a naplnit, ale přitom víme, že ... kdybychom na tom byli aspoň tak jako ten Jonáš. O to větší úžas se nás zmocní, když pak zjistíme, že ty i s námi počítáš. A že máš pro každého z nás svou cestu. Že nás znovu ještě voláš, abychom šli TAM, kde ty nás chceš mít. A abychom se učili milovat a odpouštět tak, jako ty miluješ a odpouštíš. Abychom uměli dávat novou šanci, jako ty nám dáváš novou šanci. Abychom uměli být povzbuzením i nadějí, napomenutím, jako se nám toho dostává od tebe. Děkujeme, že smíme na Jonášovi poznávat, že to rozhodující i v našich životech děláš ty. Ale že my při tom smíme být činní. A že má smysl, abychom šli tam, kde ty nás chceš mít. Děkujeme ti, že se smíme i na připomínku vzkříšení tvého Syna připravovat opakováním si příběhu Jonášova. A hned v tu chvíli myslíme na ty, kdo jsou teď právě uprostřed bouří, nebo kdo jdou pouští a moc si rozmýšlí, jestli mají dojít až do toho svého Ninive. Myslíme i na ty, kteří cynicky lezou na kopec, aby se podívali, jak budou zničeni ti, které oni měli zachránit. Děkujeme, Pane, že smíme vědět, že všechno je v tvé ruce a že ty nás máš rád. AMEN.
Eskymáci do moře nepohřbívají a nikdy nepohřbívali.Na mrtvého navršili kameny(pokud byly po ruce) nebo ho jen nechali na sněhu.Aljaští Inuité pohřbívají do dřevěných beden které umisťují na lešení(podobně jako indiáni), v Grónsku zase kopou hroby do země(v dnešní době i sbíječkama)Tolik k odborné úrovni tvého díla.