A tohle je, myslím, jeden ze zásadních, důležitých motivů, které musíme nutně vtahovat i do těch aktivistických, akčních slov, která najdeme u Jakuba. Mnozí se setkávají s tím, že se konají spory a hádky nad tím, jestli lze vzít ten text Jakubův doslova, za slovo, a udělat to tak, jak je to tam napsáno, jak byla prokazatelně praxe první církve. Že tedy, když bude někdo nemocen, zavoláme presbytery, starší sboru, a vezmeme nějaký vhodný olej a půjdeme a pomažeme toho nemocného.
- Proč ne ? Ale platí o tom, stejně jako o svátostech, že bez víry je to rouhání !!
A ta víra má mnoho pilířů, na kterých musí stát. Ten presbyter, či starší sboru musí být pro mě zřetelně plný Ducha a povolaný Bohem k tomu a církví jenom ustanovený, aby byl zřetelným představitelem, zástupcem, autoritou Církve Boží. Tedy ten, který bude určitě dělat všechno podle Boží vůle. Minimálně o to bude celým svým životem zápasit. - Pak - Proč ne ?
Ten olej je hojivá látka sama o sobě. Ale bez té víry, že on může být znamením, nástrojem toho, do něhož se promítá třeba i všechno to pomazání královské. Králové bývali ustanovováni pomazáním vzácným olejem. Když Ježíšovi pomazala nohy žena hříšnice na návštěvě u farizea ... atd. atd. Je to nástroj nejenom toho fyzikálního a chemického působení. Je to nástroj zpřítomňující, že se tady dějí věci Boží. Bůh je tady při díle. To snad je zajištěno tím, že než by šli starší a pomazávali nemocného, mají se s ním, nad ním modlit. Aby se mohli modlit - začíná to u nás, v tom 16. verši - "Vyznávejte své hříchy jedni druhým !" - Přeloženo : Aby takováto akční, hmatatelná modlitba, o které vím, kterou smím slyšet, kterou smím zakoušet, která na mě smí působit třeba psychologicky, aby mohla mít svůj dobrý účinek, pak třeba ti, kteří se modlí, musí být čitelní pro toho, nad kým se modlí. Musí být čitelní jedni druhým. Neboť co jiného je modlitba, než spojení s Hospodinem. Není to v žádném případě v křesťanské víře nástroj na manipulaci s Bohem. Je to způsob spojení s Bohem. Z našeho pohledu modlitebníků lze snad tvrdit ještě víc : Modlitba je především pro nás práce na tom, abychom odstranili všechny překážky, které brání tomu, aby k tomu spojení mohlo dojít. Kdybych to technicky popisoval, tak musíme nejprve mít dostatečný zdroj, musíme naladit patřičnou frekvenci, a pak také musíme utlumit všechny ostatní rušící možnosti. A také musíme mít nějaké uzemnění atd. Těch technických podmínek pro dobrý, nerušený příjem je mnoho. Ale to jsou jen obrazy. Vyjadřující, že máme-li být v rozhovoru, v kontaktu s Hospodinem, je toho mnoho, co se staví do cesty. A naše práce - modlitební - která je vyjadřována i těmi gesty a slovy, i těmi formáty a podobami modlitby, je v tom, abychom tyto překážky odstraňovali.
A jedna z těch nejdůležitějších, největších překážek, jak tady čteme, je - jestliže zůstávají věci nevyřešené, nevyznané, neodpuštěné. Jako bychom až mohli číst, když to najdeme doslova v Písmu : Marné jsou modlitby těch, kdo sice prosí, ale nepodstoupili tento očistný, vroucí proces sebevydání, sebevyznání, sebeodevzdání.
Proč tam tedy není "Vyznávejte své hříchy Bohu"? Proč tam je "jedni druhým" ?
Tady nacházíme velké zvýraznění role společenství. (Už jsem o tom dnes jednou mluvil.)
Jak se projeví ta avízovaná "velká moc modlitby spravedlivého" ? Bude to tak, že když si něco přeji, budu spravedlivý a vroucí, tak se to stane..??!! - Tak zní dikce toho, co jsme slyšeli od Ježíše z Janova evangelia. Myslím, že je pomocí, když do toho smíme vpustit trošku takové jakoby relativity.
My máme přání. A teď - jaké ? Vzpomeňte na toho ochrnutého. Aby ten ochrnutý zase chodil - nebo aby mohl třeba i skákat ? A nebo aby k tomu mohl navíc i zpívat ? A nebo aby ...
Máme přání, aby mu bylo dobře a nebo aby se splnilo to, co my vidíme, že je dobře ? Ta relativita znamená, jestli my přejeme SI splnění svých modliteb, anebo jestli přejeme, aby bylo dobře. Jako příklad uvedu už otřepanou věc, kterou uvádívám velmi často : Našel jsem kdysi výklad, který mě velmi oslovil. Na svatbu v Káni.
V Káni galilejské Ježíš učinil první ze svých znamení, jak je psáno u Jana ve druhé kapitole. Když svatební veselí vrcholilo, najednou přišli za správcem svatby : Hele, problém, došlo víno, bude ostuda. - Matka Ježíšova řekne : "Zkuste to u něj !" - On ji nejdřív napomene, ošklivě, ale potom, když za ním přijdou, tak jim poručí, aby : A teď co ? - Aby nalili vodu do těch kádí. V těch kádích předtím neměli víno. V těch kádích měli vodu na očišťování. Do nich nalili vodu, nabrali z toho - a zjistili, že to je to nejlepší víno, jaké ještě nepili. A u transsubstanciačních a u jiných proměňujících chemicko--fyzikálních teorií najednou narážíme na tuto zásadní otázku : Co se vlastně změnilo v tu chvíli ? Pili ti lidé - chemicky vzato, kdybychom to dali na rozbor - pili víno ? Nebo pili vodu ? Ono, koneckonců, pro ně, tehdy, to víno mělo velký symbolický význam. Vždyť ne nadarmo se tolikrát psalo o tom, že Hospodin založil vinici a tam ji vypěstoval a ohradil - a ona nepřinesla úrodu, jakou měla. A vinice, to byl ten Jeho lid. Víno, to byl zdroj - jednak zase zdraví a života a radosti... A teď Ježíš nějak způsobí, že oni v té očistě, v tom, co možná předtím, kvůli svatbě, aby nezdržovali, zanedbali...- zjišťují, že to je lepší, než všechna radost.
Tohle je, myslím, velmi zářivé světlo do všeho, co vnímáme ohledně modlitby a ohledně přímluv. Jeden za druhého. Smíme tedy znovu zápasit o to, aby ten, kdo je postižen nemocí, ať už těla nebo ducha, aby byl znovu připojen ke zdroji života. Aby mohl, ať už jakýmikoliv prostředky, ale určitě z tohoto zdroje, od Boha Stvořitele, přijímat to, co má, a před Bohem - Soudcem žít a v posledu obstát. Je to trochu něco jiného, než když my toužíme po svém uzdravení, aby nás to nebolelo, nebo aby se mi vyhojila rána, a řekneme : Použijme jakýkoli prostředek. A jdeme za tím a za oním a těšíme se s Námanem syrským, jak nad námi budou šermovat rukama a co budou dělat za věci, abychom zakusili čarovnou moc uzdravení. To není totéž. Je možné jakýmkoli prostředkem, ale přivádět ke zdroji života, tomu jedinému a jedinečnému. Ale není možné z jakéhokoliv zdroje čerpat třeba tentýž prostředek. V tom smyslu může být myslitelná a jistě existuje i "takzvaná modlitba", ale nikoliv k Bohu. Modlitba, která se třeba soustředí na sebesoustředění a sebezpytování, ale Boha k tomu nepotřebuje. Modlitba, kterou Ježíš postavil na pranýř, když hrozil farizeům : Vy, kteří oblibujete modlitby na nároží a když se modlíte, tak to děláte tak, aby vás bylo vidět - máte, co jste chtěli. Boha k tomu nepotřebujete. Právě tak by se asi dalo tvrdě, avšak pravdivě, říci : Vy, kteří hledáte uzdravení pro sebe či pro druhého, ale ne u Hospodina, mějte ho, ale neprospěje. Naopak. ...
"Modlitba víry zachrání nemocného...Pán jej pozdvihne. A dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno." - Tak co tedy pomáhá - modlitba nebo Pán ?
Modlitba je posláním Církve, kněžské poslání. Ta hlavní práce na tom je, aby se ti, kteří se mají modlit, očišťovali, aby ochotně, odhodlaně podstoupili i ten var, výheň - proto, aby mohli opravdově a upřímně přát, svolávat, žehnat pokojem. Přivolávat Boží zásah, Jeho zákrok. A to v té relativitě - možná, že já toužím po tom, aby ten můj, kterého mám před očima, žil ještě 10 let - ale Hospodin má pro něj něco lepšího. Co však smíme přijmout - on i já - je, že budeme vědět, že to, co se stalo, je z Boží ruky a je to dobré.
Co tedy můžeme dělat prakticky ? Vzít olej a jít mazat nemocného ? - Proč ne ? Ale bez víry je to rouhání, stejně jako křest, či přijímání těla a krve Páně, od kterých si slibujeme všechno možné, ale nečekáme na navštívení a mocný dotek Boží. On dává mnohem víc, než my čekáme. Především očištění, smíření a odpuštění.
A nakonec : Ten Spravedlivý, Svatý - byl vyslyšen, nebo ne ? - Modlil se v Getsemane, potil se krví : Bože, odejmi ode mne tento kalich ! - Nestalo se. - Ale vždyť On sám dodává : "Buď vůle Tvá !" - Stalo se. + A pak ještě na kříži : "Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí." - Těm, kteří Jej křižovali, Jemu ubližovali... Jak obrovská moc !!! Je snad nad ní větší ??? Amen.
------------------------------------
MODLITBA : Zůstáváme zaraženi, zaskočeni, ješitnost nás rozechvěje, vždycky, když slyšíme o svatosti, kterou Ty žádáš, Pane. O ryzosti a čistotě, kterou podmiňuješ naše kontakty s Tebou. O opravdovosti a upřímnosti, bezelstnosti bez postranních úmyslů. Děkujeme Ti, že nás nenecháváš v naší pýše, ale trpělivě a laskavě a opakovaně znovu nás oslovuješ a dotýkáš se nás, abychom se mohli odvážit vidět sami sebe ve světle pravdy. Abychom mohli vidět, jak velmi jsme prolezlí a zkažení sobectvím a ješitností a schopností omlouvat všechny úskoky a lsti, a to nejenom pro dobré věci. To, jak jsme si už zvykli na to, že vlastně nevěříme a nečekáme, že by mohlo být něco ryzího a čistého, že by mohl být vztah, který zůstane v upřímnosti a čistotě. Že by mohla být slova, která by mohla skutečně platit. A tak hledáme provizorní, náhražkové, slepující, přemosťující způsoby, jak aspoň přežít, jak aspoň chvilkami zažít, zakusit záblesky něčeho, co stojí za to. A jsme ochotni a schopni platit za to velkou cenu.
Prosíme Tě, nenechávej nás a pracuj při nás svým svatým Duchem, abychom se neděsili toho, když ty žádáš, abychom Ti dali cele sami sebe, ale abychom mohli ve víře nadějně vyhlížet a zakoušet, že právě to je cesta, která dává jedinečné možnosti nového začátku a nové naděje, nové věrnosti a nových sil, nových možností a nových dění. I tam, kde se zdá, že už je všechno tolik pošlapáno, že už naděje není.
Odpusť nám, Pane, že tolik, tolik zápasíme a myslíme na sebe, tolik se modlíme sami za sebe a nejsme připraveni a použitelní k tomu, abychom vedli svůj zápas za druhé a za tento svět. A přece právě proto povoláváš svoji církev, jak nám zvěstuješ.
Slyš nás, prosíme, dnes, když se chceme slovy žalmistovými k Tobě obracet a když se chceme připojovat těmi slovy, která nám dal Tvůj milý Syn, náš Pán a Spasitel :
"Oko Hospodinovo bdí nad těmi, kdo se ho bojí. Nad těmi, kdo čekají na jeho milosrdenství, aby je ze smrti vysvobodil, naživu je zachoval v čas hladu. Naše duše s touhou vzhlíží k Hospodinu, On je naše pomoc, náš štít. Z Něho se raduje naše srdce. My doufáme v Jeho svaté jméno.
Tvoje milosrdenství buď, Hospodine, s námi. Na Tebe s důvěrou čekáme."
Otče náš, jenž jsi na nebesích.... Amen.