10. Znovu otázka : Jsem misionář nebo nejsem misionář ? - Co to znamená ? Být misionářem znamená být Kristovou Církví. Církev - znovu opakuji - je společenství těch, které Kristus nejprve omilostnil. Oslovil je, dal se jim poznat. A pak jim dává úkol, poslání, misi. Ta naše představa, že být misionářem znamená honit lvy po africké poušti nebo přemlouvat lidožrouty někde hodně daleko od nás, je velmi dobře nabouraná tím příběhem, který synoptikové věrně tradují, který jsme dnes četli.
11. Ten člověk se má stát misionářem. Ten, který prožil ten největší obrat svého života, má se stát misionářem tam, kde byl, odkud vyrostl. Chápeme ho velmi dobře, po tom, co prožil. Že touží po tom, aby mohl být s Ježíšem. Aby mohl být "S" ním. Aby mohl od něj čerpat a aby mohl být skryt v jeho moci. Možná docela lidsky to chápeme, vždyť to známe i mezi námi. Když se podaří, že někdo, kdo byl známý podezřelý, někdo, kdo selhal, někdo, kdo má na svém štítě kalné fleky a vruby - dá se na novou cestu - jak to má strašně těžké a nejtěžší mezi těmi svými. Jaké je to usnadnění, když může odejít někam do cizí krajiny, kde ho nikdo nezná, a tam začínat znovu. Jak mezi těmi svými musí překonávat velikou pochybnost. - "Vždyť ho známe. Vždyť to už tolikrát zkoušel …A co když zase to na něj přijde ? Můžeme mu věřit ?
12. Takhle mocné je nakonec to zvláštní poslání, které se v první chvíli zdá jako Ježíšovo odmítnutí. A je to tam i tak napsáno - Ježíš ho odmítl, "nedovolil mu to". On touží, aby mohl být S Ježíšem - a ten ho odmítne a vystaví ho těm největším strastem a zkouškám a překážkám, které může mít. Pošle ho domů, tam, kde ho všichni znali jako šílence, jako nezkrotného, jako bláznivého. Jako toho, kterému se musí každý se strachem vyhnout. A tam on proměněný teď má přijít a tam má - tím, že je takový jako je, nový, ustát to - a tak být svědectvím. O tom, jak veliké věci učinil Pán.
13. Toto je podstatná zpráva tohoto příběhu, kterou bychom neměli přeslechnout ani vynechat, když o něm myslíme a mluvíme. Říká se tady, že Bůh je mocnější než jakékoliv zlo, s kterým si už nikdo, nikdo neví rady. Tam u těch pohanů v Dekapoli byl ten člověk, jak se zdá, proslulý. A je tam v řadě veršů vypisováno, jak se všemi možnými způsoby, dostupnými, známými snažili přemoci to zlo, které s ním cloumalo. Neměli na to. Nešlo to. - A teď přijde Ježíš. A všimněte si toho kontrastu: Aniž by se cokoliv stalo, aniž by cokoliv řekl - to zlo mu leží u nohou. Nejdříve se snaží dělat revoluci a začne křičet : Nech mě na pokoji ! Co je ti do nás, Ježíši ? A vyznává ho jako Syna Nejvyššího. - Těm pohanům, kteří měli mnoho různých baalů, bohů, bůžků, najednou od těch nejtemnějších zazní vyznání : Ale tohle je ten Nejvyšší. Před kterým i my se třeseme a kterého vůle a rozhodnutí se musíme dovolávat.
14. = To je tedy ta důležitá zpráva : Bůh je silnější než jakékoliv zlo. A to smí znít i mně, když najdu sám sebe, jak mnou "zmítá zlo", jak nejsem schopen přemoci jej a vyvléci se z těch okovů, kterými mne znovu smýká tam, kde být nechci. Bůh je silnější.
15. A posílá svého Syna, který takovým zvláštním způsobem přemáhá to zlo. Pokojným, nenásilným. Jako by nebylo potřeba přemáhat násilí násilím, jako by nebylo potřeba přetlačit stovky tanků tisícovkami tanků a milióny obětí desítkami miliónů obětí…Jako by stačilo, aby , přišla svrchovanost, před kterou se už třesou i ti zlí. - Setkal jsem se někdy s něčím takovým ? Mám, o čem bych svědčil těm svým ? - Možná i pro mne smí znít toto slovo : Jdi ke svým, do svého domu. Vždyť tam nejvíce se smím setkávat a nejvíce znám, jaké to je, když se zlo dere do našich domácností a do našich vztahů. Tam nejvíce znám ty zátěže, kdy se znovu a znovu vrací recidivat, kterou se zdálo, že jsme již zažehnali. - Ale možná také ne. Možná je moje místo přesně naopak. Že bych to hrozně pokazil, kdybych si teď řekl - ano, tam je moje místo a mám jít ke svým. Vždyť to tady čtu, tak si to beru za své a jdu. I mně to Ježíš říká…a že bych udělal hrozně medvědí službu, protože bych nebyl jím samotným poslán a k tomu vyzbrojen. A tak by se k mým pádům přidal ještě jeden hroznější, protože bych o něm tvrdil, že jdu v Kristově jménu, a nebyla by to pravda. A nebyla by to Jeho vůle, ale byla by to moje vůle. Protože se mi to zalíbilo. Protože se mi zalíbil ten mechanismus, jak to hezky působí. A jak tady to je tedy frajeřina, protože tady přijde ten Nejmocnější a přemůže toho mocného.
16. Je zvláštní, jak ti povolaní v Písmu se zpravidla hodně brání tomu úkolu, který mají. Jako jsme slyšeli Jeremiáše : Ne, nemohu, jsem malý, neumím, neznám, nezvládnu… A jak docela prostě, ale naprosto svrchovaně zní to ujištění toho, který vysílá : Jen běž ! Já tě ujišťuji, že budu s tebou, a já ti dám, co budeš mít říkat, co budeš mít dělat.
17. - Ty jenom běž, kam tě pošlu, a dělej, co ti přikážu ! - Nepřeslechněme to slovo : Ne, co ti navrhnu, co ti nabídnu, ale co ti přikážu. To je možná druhý výrazný moment, který nebývá tak vidět v tomto příběhu Ježíšově, že Ježíš tu působí jako mistr, jako velitel, jako majitel. Prostě jako ten, který má moc. Přikazuje těm zlým duchům, kteří se před ním plazí. Ale právě tak přikazuje i tomu omilostněnému, očištěnému, do nového života postavenému "ďábelníkovi", jak jsme říkávali po kralicku. Přikazuje. - Kdepak je ta naše demokracie, jak si všechno odhlasujeme ? Jak se o všem domluvíme a spočítáme si to, jestli na to máme, jestli si to můžeme dovolit a jestli to tak unesou ti kolem ? - Ježíš, když někoho posílá, přikazuje. A dost těžce se tomu vyhýbá. Známe s dětmi dobře Jonáše, jak on chtěl utéci a co všechno pak musel zažít….
18. Nepřeháním, když mluvím a tvrdím, že tohle je Církev Kristova ? Že to neznamená, že by kolem Ježíše a jeho učedníků nebyl vždycky zástup, tu větší, tu menší, těch, kteří je se zájmem poslouchají, kteří se přišli podívat, co to je za zvláštnost, kterým se to líbí, protože je to povznese aspoň na chvíli, ale blíž si netroufnou. Nebo kteří přicházejí se svými zraněními, aby byli očištěni, protože zakusili, že dojdou úlevy. Nebo tam jsou i ti stále, kteří chtějí provokovat. Nebo ti, kteří chtějí udávat nebo ti, kteří chtějí být proti, chtějí konečně dostat toho Ježíše, protože se jim nehodí do krámu…Tohle všechno bylo stále kolem něj. A sám Ježíš dokonce chodil do chrámu a učil… Tam běžela bohoslužba. A nic tam nebylo příliš o ní řečeno, jako že by to nemělo být… Přece Církev Kristova, společenství těch, které on vyvoluje, povolává a posílá - misionářů v tom smyslu, protože mají své "misio", svoji misi, své poslání - třeba to : Jdi ke svým! - Ta jde napříč. Je i v chrámu, i mezi učedníky. - A mezi učedníky je i zrádce. A je tam dokonce i kolaborant. A jsou tam další podezřelí….Není to tak, že by se to dalo zformovat a ustanovit do našich pozemských forem. Protože Kristovou Církví zůstávají ti, které On sám vyvoluje. Ale ti dobře vědí a nepřeslechnou, že je tu Bůh, který má tu nejvyšší moc. Svěřil ji svému Synu a je přítomen v Duchu svatém. A že On nedává jenom nabídky, ale že své služebníky vysílá a že také přikazuje.
19. Toužím-li být Jeho učedníkem - proč ne ? Právě tak jako se smím modlit a všechno Kristu předkládat, i své nápady i své touhy i své pochybnosti - Jeremiáš také nebyl zpucován za to, že se vymlouvá, Mojžíšovi to Pán Bůh taky nevyčítal, Gedeon si mohl dávat rouno a dokonce dvakrát, protože se mu to jednou zdálo málo… - Toužím-li být S Ním, mám právo to Jemu předkládat a je to dobře. Ale mám vědět, že být Jeho znamená BÝT PRO NĚJ. Nechci dělat reklamu, nevím dost dobře, jaký je obsah toho hnutí, ale existuje u nás v republice hnutí, které si dalo výborný název : Mládež pro Krista. Vy pamatujete možná bratra Radka Palackého, který tady s manželkou Janou přes rok bydlel. Bude mít teď v září ordinaci a instalaci. Stane se 3.farářem našeho sboru v Českém Těšíně s určením hlavně pro mládež. A na další část svého úvazku je zaměstnán jako misionář společnosti, která ten krásný název : Mládež pro Krista. (MPK) Nevím, co dělají přesně, neručím za ně, ale ten název trefili úplně přesně. Jestli má být církev Kristovou, tak to musí být "kuchařky pro Krista" a "řidiči pro Krista" a "důchodci pro Krista" a "otcové pro Krista" a "děti pro Krista". Mládež pro Krista - tím mě dostali….
20. Jenomže - už jsme zmiňovali, kolik překážek se postaví do cesty a jak těžké to míváme, najít to své místo a ten svůj cíl a tu svou cestu. A přece, i když nás to může mnoho stát - budeme teď v odvaze víry zpívat píseň, kterou již staletí zpívají protestanté : "Vezmi, Pane, život můj…" a vezmi si všechno.. - počítám s tím, že tohle může být ne návrh, nabídka, možnost, ale příkaz : Běž, tohle je má vůle pro tebe ! ??
21. Stále znovu přitom můžeme modlitebně prosit : "Ozvi se, Pane můj, já toužím znát Tvou vůli. K službě mě připravuj, ať vydám se Ti rád. Ozvi se, Pane můj, po přímé cestě jdu-li, i kdybych tápal snad…" - a tak dále, tak jak známe tu krásnou píseň Káji Trusiny. = Ztišit se před Pánem, vydávat mu svůj život …? Nejsou-li to jen dráze, myslíme-li to skutečně vážně, pak to znamená být připraven přijímat rozkazy. Ale od Toho, o němž vím, že je tím Nejvyšším a že mě má rád.
Amen.
(Pokračování)