Píseň : 473
- Vezmi, Pane, život můj, k své jej službě zavěcuj; moje dny, můj každý dech slávu svou vždy hlásat nech !
- Vezmi ruce, uč mne sám, co a jak kdy konat mám; vezmi také nohy mé, ať jsou hbity k službě tvé !
- Vezmi hlas, ať velebí tebe, Boha na nebi; vezmi rty, bych hlásal všem, u tebe jak šťasten jsem !
- Vezmi zlato, jmění mé v oběť lásky upřímné ; vezmi mé i schopnosti, svou je řiď vždy moudrostí !
- Vezmi chtění mé a zaň vždy jen tvá se vůle staň; vezmi srdce, ustavuj v něm si trůn, ó Králi můj !
- Vezmi lásky mé si květ, vezmi, co je tvého, zpět; vezmi tělo, duší sám, kéž ti všechno cele dám !
Spojme se k přímluvené modlitbě :
Trochu se nám třesou kolena, Pane, odvážnou píseň jsme zpívali. "Žeň je mnohá, dělníků málo, vypuď dělníky na svou žeň…"(Mt 9:37) - zní nám hlavou tolik známá, tolikrát opakovaná slova. A Ty víš, že tak trošičku bychom možná byli rádi, kdyby to neplatilo o nás. Kdybychom mohli klidně dělat dál své věci, radovat se a těšit se z toho, co nám dělá radost… A - budem Ti za to děkovat..! - Ale - snad ne já, Pane ?
A přece Tvé slovo, které povolává, je mocné a nelze mu uhnout. Přijmi nás, prosíme, když s chvěním toužíme mít od Tebe dostatek Tvého Ducha, abychom rozpoznávali, abychom nepřeslechli, abychom neuhýbali, abychom nechtěli stát proti Tobě, když Ty nás voláš a posíláš. Anebo když nás naopak brzdíš a zastavuješ, tehdy, když se nám zdá, že už víme, co máme dělat - přece máme svůj plán, který se tolikrát osvědčil. Děkujeme, že znovu a znovu smíme s vírou Tobě předkládat všechno, co máme před sebou, i to, co je za námi.
Děkujeme Ti, že tak smíme předkládat Tobě i jedni druhé navzájem. Dávej nám, prosíme, možnosti a schopnosti, jak jedni druhé povzbuzovat i napomínat v naslouchání a v poslušnosti Tebe. Abychom nechtěli předbíhat a brát věci do svých rukou.
Přimlouváme se tak za Tvé služebníky. Za ty, kdo s teprve rozhodují, za ty, kdo se již připravují, za ty, kdo Ti již dlouho věrně slouží.
Přimlouváme se za ty, kdo jsou vystaveni útokům pokušení a protivenství, za ty, kdo jsou pro svou víru pronásledováni a mučeni. Přmlouváme se za ty, kdo jsou ohroženi selháním - vlastním, nebo někoho blízkého. Prosíme Tě za sebespokojené a samospravedlivé.
Přimlouváme se vděčně, s prosbou o novou sílu a nové povzbuzení i ujištění o Tvé moci a Tvé přítomnosti za ty, kdo nám sloužili, kdo nám slouží. Přimlouváme se i za ty, jimž jsme směli my posloužit a jimž chceme sloužit. Prosíme Tě i za ty, za nimi nás teprve pošleš.
A prosíme Tě pokorně také za ty všechny, za nimiž jsme nešli, i když jsi nás posílal. Jimž jsme ublížili pro svou pohodlnost, či nedověru.
Do slov, která nám dal Tvůj milý Syn, svatý Bože, vkládáme všechno, co jinak nedokážeme vyslovit :
Otče náš, jenž jsi na nebesích… Amen.
Poslání : 1.Petrova 2:1-9
1 Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání
2 a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení;
3 vždyť jste `okusili, že Pán je dobrý!´
4 Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je `vyvolený a vzácný´.
5 I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista.
6 Neboť v Písmu stojí: `Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben.´
7 Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to `kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným´,
8 ale i `kamenem úrazu a skálou pádu´. Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu - k tomu také byli určeni.
9 Vy však jste `rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu´, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.
V jistotě požehnání smíme jít jako lid Boží :
Požehnání : Žalm 121:5-8 (kral)
5 Hospodin strážce tvůj, Hospodin zastínění tvé tobě po pravici.
6 Nebudeť bíti na tě slunce ve dne, ani měsíc v noci.
7 Hospodin tě ostříhati bude ode všeho zlého, ostříhati bude duše tvé.
8 Hospodin ostříhati tě bude, když vycházeti i vcházeti budeš, od tohoto času až na věky.
Píseň : 489
Tvé požehnání, dobrý Otče, nás cestou žití sprovázej ! Rač v Kristu sám nás posvětiti a v srdcích našich chrám svůj měj, ať slova tvého pravda mocná nás v sluhy tvé si promění. Ó splň tu prosbu, věrný Bože, k své chvále a nám k spasení.