Byla to inspirující zkušenost. Výzva - vměstnat se do tak miniaturní stopáže výkladů, aby z nich nezbyla pouze zcela nesrozumitelná sbírka odkazů a symbolů... Jestli se povedlo? - To musíte posoudit Vy a ostatní čtenáři příručky "Mana pro tento den".
Tak schválně ... :-) (své dojmy a kritiku pište, prosím, laskavě na jaromir.stradal@atlas.cz
Děkuji.
L 2,16-21 "Nastal čas…" 1.ledna 2010 - pátek
Začínáme nový kalendářní rok. S Biblí v ruce. To je dobré. Navíc spojeni společnými texty a jejich výklady s dalšími lidmi. Otevíráme je s modlitbou k Bohu, jenž, jak věříme, inspiroval jejich sepsání a zaslibuje i aktuální promlouvání k nám skrze ně. V pokorném spolehnutí, že jako Hospodin dával svému lidu manu na poušti, nasytí i nás na našem putování do Božího království.
Náš život má svůj rytmus, svůj čas. Podle něj dnes začínáme další etapu života. Jaký bude ten další rok? Smíme jej přijímat jako stejnou příležitost, jako betlémští pastýři i Maria, matka Páně. Ten, jemuž bylo dáno "jméno nad každé jméno" (Fp 2,9) je předznamenáním i našich dní i v tomto roce. V Jeho tónině, v harmonii s Jeho "písní", s Jeho cestou, na niž nás všechny zve jako své učedníky, smíme toužit je přijímat a naplňovat. Věříce v zaslíbení Jeho mocné přítomnosti mezi námi. Stojí za to stále znovu připomínat sobě i druhým kolem nás, co vlastně znamená to jméno Ježíš : Jehošua = Ješua = Jozue = pořečtěno na JEŽÍŠ = Hospodin je spása!
"A tak, moji milí, … - s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení." (Fp 2:12)
Gn 1,11-19 "Nastal čas…" 2.ledna 2010 - sobota
Náš život má svůj rytmus, svůj čas. Kde se vzal, tu se vzal…? Tak nějak se to vyvinulo? Lidé se domluvili? Matka příroda stanovila? - Začínáme další den nového roku s Biblí v ruce. To je dobré. Navíc s vírou v srdci, že vše i v našem životě zůstává v mocné ruce Boží. S nadějí, že každý den jsme blíž setkání s Ním. Že nás nic nemůže odloučit od Jeho lásky, kterou jsme směli poznat v Ježíši Kristu a kterou smíme sdílet se všemi lidmi, ba s celým stvořením kolem nás. Vždyť to se Jemu líbí a nám všem prospívá. Co pro to mohu právě já a právě dnes udělat?
Podle svědectví Písma ani slunce ani měsíc, tradičně u všech národů a kultur zástupci těch nejsilnějších božských sil a mocností - nemají nad námi moc větší než Stvořitel. Proto ani nic z toho, co nám chce vzít víru dnes. Vděčně a s vírou se smíme i dnes modlit slovy 121. Žalmu:
"Hospodin strážce tvůj, Hospodin zastínění tvé tobě po pravici. Nebudeť bíti na tě slunce ve dne, ani měsíc v noci. Hospodin tě ostříhati bude ode všeho zlého, ostříhati bude duše tvé. Hospodin ostříhati tě bude, když vycházeti i vcházeti budeš, od tohoto času až na věky."
Ef 1,3-6.15-18 "Předzřízeni byvše, abychom byli k chvále slávy jeho.." 3.ledna 2010 - neděle
"Svatá doba Páně den, Hospodin buď veleben! On sám den ten oddělil, požehnal a posvětil. I já práci odkládám, duši Pánu oddávám." - Náš život má svůj rytmus, čas. Kde se vzal, tu se vzal…? - Je to dobré Boží dílo, svědčí Písmo. A tak je dobré pravidelně se zastavit, odpočinout, ohlédnout se, poděkovat. Je dobré dělat si k tomu pomůcky a připomínky, jako byly kdysi křížové cesty, Boží muka podél cest - abych zase věděl, k čemu tu vlastně jsem, odkud a kam jdu a na co mohu spoléhat. Jsme tu od počátku proto, abychom vším, co konáme, mluvíme, myslíme chválili Boha. Abychom tu byli pro něj. Není to samozřejmé tohle rozpoznat a přijmout. Podle apoštola jen duch moudrosti a zjevení to umí. O něj smíme prosit - a to nejen pro sebe, ale i jeden za druhého, Vždyť jsme v Kristu jedno tělo. Děti jednoho nebeského Otce s celým Jeho stvořením.
A tak se zastav, rozhlédni - "…a v tvém srdci zazní nová píseň chval."
"Pane, dnešek je den chvály, dnes ti chceme děkovat. Rádi bychom vyzpívali dík za to, že nás máš rád.
Pane, dnes toužíme vědět, na čem nejvíc záleží. Ukaž nám, co potřebné je a co je jen přítěží."
Gn 1, 20-2,4a "Ploďte a množte se a naplňte zemi" 4.ledna 2010 - pondělí
Písmo zná obraz věčné neděle. Každý den odpočinku je závdavkem, předzvěstí toho věčného. Jenomže ten zatím nenastal - a tak je tu pondělí a před nám pracovní týden. "S chutí do toho a půl je hotovo…" - Jenže do čeho? To je ta otázka. - Co se Jemu líbí a nám všem prospívá. - Chleb vezdejší dobývat? Pro sebe a pro své blízké - šlechetná to role. Do prokletého potu tváře a trní a bodláčí i našich zaměstnání, zní však osvobodivé pozvání už první biblické zprávy o stvoření, překvapivě v souladu s Ježíšovým "Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno." (Mt 6,33) Zadání zní: "Ploďte a množte se a naplňte zemi!" Člověk pak navíc má být obrazem Božím a panovat nad vším stvořením. Snad přesněji spravovat je jako správce. Majitelem, vlastníkem (baalem) zůstává Stvořitel. O sebe se nemá strachovat, ani pro sebe pracovat, o něj se stará sám Stvořitel. Člověk má dělat pro Něj, na Jeho vinici. - Mohu já své zaměstnání dělat pro Něj?
"Pamatuj člověče, proč tě Pán Bůh stvořil a nad stvoření vše proč tě tak povýšil! Proto, abys Jemu sloužil" (Husitská 1559)
Gn 2,4b-17 "Hospodin Bůh…" 5.ledna 2010 - úterý
To Hospodin Bůh - učinil, vytvořil, vysadil, postavil, vytvořil, dal vyrůst, člověku vdechl život = dal svého ducha. Tak svědčí druhá biblická zpráva o stvoření. Zkusme se touto perspektivou dnes podívat i na svůj život a život naší společnosti a život současného světa. Platí to stále? Nebo je to snad nějak jinak? - To Hospodin Bůh…"Jeho Duchem živi jsme, hýbeme se, i trváme…"
Pak také přikázal - "nejez!" - abys nezemřel. Abys nepřišel o můj život, o mého Ducha. Vždyť "co prospěje člověku, by všecken svět získal, a své duši škodu učinil?" (Mk 8,36) - Není to chyba? Nemá to být naopak? - Jez, abys nezemřel? - Ba ne, je to správně. A zase to dobře ladí s Ježíšovým kázáním na hoře a modlitbou, již dal svým učedníkům: "…chléb vezdejší dej nám dnes." - Z jakého zdroje je naše strava, náš život, čího jsme Ducha - to je, oč tu kráčí.
"Oči všech se upírají s důvěrou k tobě, Pane, a ty jim dáváš pokrm v pravý čas. Ty otvíráš svou ruku a naplňuješ každého tvora požehnáním." (Ž 104)
Gn 2,18-25 "Stanou se jedním tělem…" 6.ledna 2010 - středa
Chybička se vloudí - ještě včera "..viděl Bůh, že to bylo dobré - ba velmi dobré." - Dnes najednou - není dobré… Není dobré být sám. Potřebuješ protějšek, doplnění, bytostně potřebuješ vztah. Aby všechno bylo dobré, potřebuješ být tu pro někoho, být s někým jedno, zajedno. A to s někým, kdo není stejný jako ty. Vždycky když tohle chybí, když zůstaneš sám, pro sebe, na sebe soustředěný, je zle. Protože nejsi-li schopen vztahu se svým protějškem na zemi, nejsi schopen ani vztahu s Bohem. Řekne-li někdo: "Já miluji Boha", a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. (1J 4,20)
Příležitost, ba nutnost vztahu s opačným, s rozdílným - nejen pohlavím - je velký dar. Potřebujeme jiné. Ty, k nimž můžeme přilnout, když jsme opustili ty své, abychom byli nové "jedno". Abychom dali život.
My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás. (1J 4,19) Díky, Pane, za všechny, které jsi nám dal - kteří nás milovali a milují, které jsme milovali a smíme milovat.
"Nám pomoz, Pane milý, tvé Slovo správně znát a přijmi dík, že máš nás všechny rád"
Gn 3,1-7 "Budete jako Bůh…" 7.ledna 2010 - čtvrtek
Půlka pravdy může taky lhát…Hospodin nezakázal, nýbrž přikázal. Je v tom nějaký rozdíl? - Zákazy brzdí, omezují. Příkazy naopak vysílají, nasměrovávají. Nejzchytralejší to víl a umí toho vužít/zneužít pro své cíle.
Pokušení: žena viděla - jenže naše smysly nás tak klamou - dobré plody, strom lákavý pro oči, slibující - reklama, nabídka, jak se patří. - vzala tedy. Dala na své smysly, na své poznání víc než na Boží příkaz.
A teď vážně - Co nám ještě zbylo, co bychom beze zbytku považovali za Boží příkaz, který nepodléhá našemu posouzení a rozhodnutí, zda se podřídíme, či nikoli? A podle čeho rozhodujeme v takových případech? Zdali ne podle toho, zda je nám to příjemné, či nikoli? - Jak nepochopitelně pošetilé. A přitom žena dobře ví, dobře zná, umí dokonce přesně ocitovat Boží řeč k nim. Slyšet, pamatovat si, i třeba druhé (po-) vyučovat ještě nestačí. Je nutné poslechnout a splnit.
"Zde slyšíme tvá Slova, je o tvých skutcích řeč, kéž otevřeš nám uši a srdce též. A soustřeď naši mysl, rač Ducha svého dát, ať naučí nás slyšet a poslouchat."
Gn 3,8-24 "Prach jsi a v prach se navrátíš" 8.ledna 2010 - pátek
Jako každá neděle předjímá, připravuje tu věčnou neděli v Božím království, tak každý pátek může předznamenávat a připomínat ten Velký pátek. Lidský soud a bičování, poplivání, posměch, ukřižování a smrt Božího Syna. Tak velká je cena za hřích. Tak mocná je sebeobětovná láska, která přemáhá prokletí. Tak převratné je odpuštění, které vysvobozuje ze všech těch začarovaných kruhů výmluv, pomluv, žalob a svádění viny na druhé. Tak mocný je Kristův kříž.
Uslyšeli hlas Hospodina Boha - prosíváme o to. Uvědomujeme si však, o co vlastně prosíme? Zjistit, že při vší své slávě, vzdělanosti, výkonnosti, kráse - jsem po pravdě jako nahý v trní? A nést důsledky svých selhání? Být vystaveni Božímu soudu? Vidět se docela pravdivě, byvše vystaveni Božímu Slovu? A přece není požehnanější a zručenější cesty do pokoje, do věčnosti.
"Beránku Boží, kterýž snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi!"
"Tvé břímě mé jsou hříchy a já jsem zavinil, zač. Beránku ty tichý, tak tvrdě trestáns byl. Ježíši, spásy zdroji, své milosti mi přej a pro tu lásku svoji mne za hřích netrestej!"
Gn 12,1-20 Vyjdi - a vyšel 9.ledna 2010 - sobota
"Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme."
"Abraham věřil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do země, kterou měl dostat za úděl; a vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde."
"Abraham věřil, a proto šel obětovat Izáka, když byl podroben zkoušce." (Žd 11,1+8+17)
Praotec Abraham, otec víry, prototyp, první nositel požehnání - "Požehnám ti a staneš se požehnáním." "Požehnám ti, ABY SES STAL požehnáním." V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.
A přece právě tento vzorový jedinec byl schopen prodat svou krásnou ženu, aby se zachránil (ze strachu, že ho kvůli ní v Egyptě zabijí) nebo snad dokonce jen aby si přilepšil, aby na ní vydělal. (podlý "pasák" ??) To je prostě realita. A přece víra, kterou prokázal, je víc. A stačí na splnění Božího zaslíbení. Bez ní však není možné líbit se Bohu. Proto to smíme číst i docela osobně, sami pro sebe. A pamatovat na to, že moje víra není jen pro mne, nýbrž také - předně - pro druhé. Skrze mne mají dojít požehnání, pokoje, odpuštění, smíření.
"Tvé požehnání, dobrý Otče, nás cestou žití sprovázej…"
Iz 40,1-5.9-11 "Panovník Hospodin přichází s mocí…" 10.ledna 2010 - neděle
"Pán Bůh je přítomen, klanějme se jemu, přistupujme s bázní k němu! Bůh je mezi námi! Ztiš se s uctivostí, srdce s čistou upřímností! On buď jen veleben, v Bohu život máme, jemu čest vzdáváme."
MOC- budí respekt, bázeň, i strach - to když něco není v pořádku a stačí na jedné straně setkání moci s bezmocí. Moc a síla však není jen hrozbou, nýbrž zároveň i jistotou, bezpečností. Tam, kde je v dobrých, správných rukách. Užívána k dobrému. Ten, jenž jediný je dobrý (L 18,19), je zárukou, že jeho moc je k dobrému. Když je ohlašován jeho příchod a jsme vyzýváni, abychom mu připravovali cestu, je to vskutku dobrá zpráva. Potěšení, vysvobození, naděje. Všechny zmatky, zmetky, zkratky a zvratky… kolem nás i v nás ztrácejí svou moc, když On se přiblíží. - Jakže? I ty moje? - Jestli je to pravda, pak… To je vážně dobrá zpráva. Díky, Pane! Haleluja!
"Znovu říkám: Radujte se! Pán je blízko…." (Fp 4:4-7)
"Nechte
všeho, nechte obav, starostí, připravujte cestu jeho království !"
všeho, nechte obav, starostí, připravujte cestu jeho království !"
"Bůh náš všemohoucí vstal z mrtvých, žádoucí, chvalme Boha s veselím, toť nám všem Písmo velí. Pane, smiluj se!" (14.stol.)
Dobrej blog