....."Shledal jsem, že není nic lepšího, než když se člověk raduje z toho, co koná..." (Kaz 3:22)

7 dní bez Boha

26. listopadu 2018 v 9:46 | jas |  Články
7 dní bez Boha

SIN - day = den hříchu
MOURN - day = den truchlení
TEARS - day = den pláče, slz
WASTE - day = den mrhání, marnosti
THIRST - day = den žízně
FIGHT - day = den bojů, hádek, bitek
SHATTER - day = den střepů, zničení, tříštění



Původně:

Sun-day = den slunce
Mon-day = den měsíce
Tues-day = den marse
Wednes-day = den merkura
Thurs-day = den jupitera
Fri-day = den venuše
Satur-day = den saturna

Pro zajímavost naše:
Neděle     den odpočinku, nedělá se
Pondělí den po neděli
Úterý druhý den po neděli, slovansky vtorij děň
Středa prostřední den týdne
Čtvrtek čtvrtý den po neděli
Pátek pátý den po neděli
Sobota židovský svátek, šabat


V němčině:

Sonntag
Montag
Dienstag
Mittwoch
Donnerstag
Freitag
Samstag/ Sonnabend

Jak vznikla německá označení pro dny v týdnu
Německá označení dnů v týdnu jsou z "jazykově geologického" hlediska výsostně zajímavé, neb se v nich překrývají nejrůznější římské, germánské a křesťanské jazykové vrstvy.
Výrazy Sonntag a Montag jsou doslovnými překlady (kalky) latinských jmen dies solis (den slunce) a lunae dies (den měsíce).
Pro úterý poskytlo vzor římské označení Martis dies (den boha války Marta). Pravděpodobně vzešlo dnešní slovo Dienstag z polatinštěného germánského jména boha Thingsus (ochránce Thingu - sněmu povětšinou svobodných mužů v zemích severní Evropy), což bylo přízvisko germánského boha války jménem Tiwaz (pragermánské jméno, později známý jako Tyr). Toto jméno - ve starohornoněmčině Ziu a ve staroangličtině Tiw - je znát ještě v alemanském Zistig nebo i v anglickém Tuesday. Jeho moderní podoba Dienstag, která se na celém německém území prosadila až v 17. století, má svůj původ pravděpodobně ve snahách církve zakrýt pohanský původ označení.
Následující den pojmenovali Římané po Merkurovi Mercurii dies, což se dodnes zračí v románských výrazech jako mercredi nebo miercoles. Germáni dosadili místo Merkura svého hlavního boha Wodana. Tehdejší Wodanstag existuje dnes jako Wednesday v angličtině a woensdag v nizozemštině. V německy mluvící oblasti nahradili duchovní toto pohanské jméno banálním, avšak zato neškodným "prostředkem týdne" (Wochenmitte).
Co se týče "banálnosti" označení Mittwoch - my Češi můžeme být s našimi středami, čtvrky a pátky akorát tak zticha... Ostatně i úterý pochází z ruského /vtaroj/ = druhý. (Pozn. €kgb)
Římské označení Iovis dies (den Jupiterův, francouzsky jeudi, španělsky jueves), rezervovali Germáni pro Donara a nazvali jej donarestag / Donnerstag.
Latinský "den Venušin" (Veneri dies, francouzsky vendredi, španělsky viernes) věnovali Germáni bohyně Freie, starohornoněmecky Fria, z čehož vzniklo friatag a později Freitag. (viz poznámka pod textem)
Trochu komplikovanější je to s dvojím označením soboty - Samstag a Sonnabend. Římané pojmenovali tento den podle Saturna (Saturni dies). Protože však Germáni ve svém panteonu zjevně nenašli nikoho, kdo by Saturnovi odpovídal, převzali jednoduše toto latinské slovo. Dodnes se udrželo v anglickém Saturday, v nizozemském zaterdag a ve frísko-vestfálském Saterdag. Ve zbytku německy mluvící oblasti musel Saturn ustoupit oběma dnešním označením: starší je Samstag. Pochází ze starohornoněmeckého sambaztag, které vzešlo z hebrejského slova sabbat. V podobě sabaton a sambaton se dostalo do řečtiny a gótští misionáři jej pak rozšířili v jižní a západní části germánského (resp. německého) území.
Jinak se to má s označením Sonnabend: to přinesli v 7. století anglosaští misionáři do severní a východní části německého středozemí. Používali jméno Sunnanaefen, které původně označovalo jen předvečer neděle (aefen --> eve = předvečer), brzy se však začalo vztahovat na celý den. Tím se "pánbíčkářům" na německy mluvícím území povedlo odstranit z kalendáře pohanského Saturna, což se jim u nich doma na anglosaském území nepodařilo.
Pozn.
Ohledně označení Freitag existuje ještě jedna teorie. Podle ní má svůj původ u ochránkyně manželství a mateřství jménem Frija (z rodu Vanů), na severu nazývané Frigg. Z toho vzešlo ve starohornoněmčině označení friatac, které se časem vyvinulo v dnešní Freitag. Teprve později, při pokusech o etymologický výklad, došlo omylem k záměně bohyně jménem Frija (původně Frigg) za bohyni jménem Freia (také Freia, Freya nebo dokonce Freyja) a dnešní název pátého dne se začal odvozovat od ní. Takže kdo ví...
Pozn.
Ve vývoji němčiny se obvykle rozlišují zhruba tři období:
althochdeutsch starohornoněmčina cca 800 - cca 1100
mittelhochdeutsch středohornoněmčina cca 1100 - cca 1400
frühneuhochdeutsch raná novohornoněmčina cca 1400 - cca 1650
neuhochdeutsch novohornoněmčina cca 1650 a dále
Zdroje:
Wolfgang KRISCHKE: Was heißt hier Deutsch? Kleine Geschichte der deutschen Sprache. Verl. C.H. Beck oHG. München, 2009. Strany 214-216. ISBN 978-3-406-59288-1.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama